Dárek potěší každé dítě na světě. A tak i my přinášíme našim sirotkům dárky, které poslali adoptivní rodiče a na kterých se podíleli i jiní dárci. To všechno zní malebně, ale  když se dostanete do nákupní horečky, pak teprve začíná ta pravá jízda. Jsme totiž v Africe na trhu, tu je každý den nákupní horečka, nejen o vánocích. 

Prodíráme se davy lidí a hledáme stánek s dekami, polštáři, povlečením....naštěstí trh tady je jako hypermarket u nás. Seženete vše, ale chaoticky neorganizovaně a pomalu.

Prodavačka ve stánku udělala tržbu roku, protože jsme nakupovali 50 dek a 50 povlečení a 30 polštářů. Měli jsme dobré smlouvací pozice, takže nákup skončil úspěchem a maximální spokojeností na obou stranách. Někteří měli dokonce čas si i zdřímnout.

Vyhovuje nebo nevyhovuje?

Co se trošku nedomyslelo byla kapacita automobilu. Polapilo nás vášnivé nakupování, však pronajímáme auto na den, je třeba ho plně využít!

Ještě jeden nebo dva nebo tři a praskneme ve švech

Ale, které auto může pojmout 4 lidí, bagáž s měsíční zásobou nás dobrovolníků, sešity pro všechny naše sirotky na půl roku, no a ty zmiňované vánoční dary. Nasedáme, ale polovina nakoupeného zůstává v obchodě, očividně chápete proč.

Venku je 30 °C, polštáře v igelitu se na nás lepí a my na ně, leje z nás jak z konve, nedá se dýchat - otevíráme okno. Prodavačka volá na řidiče - Davida: " Zavřete okna, polštáře nesmí vidět vláda". Lámeme si hlavou co to asi znamená, zabásnou nás za velký nákup, za to, že pro tři bělochy je 30 polštářů moc nebo za to, že pod nimi schováme jiný obsah nebo za to, že nevidí David na řadicí páku? Nevíme! Snad nás nezastaví žádný policajt a tato otázka zůstane navždy neobjasněna.

Ty lepíš, já lepím, všichni lepíme!

Už kdysi náš jeden taxikář nazval "Crazy Wazungu"= " Na hlavu padlí běloši" a to o nás platí zřejmě až dodnes. #bezmamy :)

Autor:
Michaela Gongolová