Je pátého ledna, předvečer tříkrálový. Tanzánskou tmou si to odfrkuje motorka s patronem Josefem, mnou a asi 40 kily sponzorských darů a výukových materiálů. Po cestě zakusuji první, říkejme tomu deštík, a Josef se mi za něj omlouvá, jako by to snad byla jeho vina. Vstupuji do dvora, brouzdám se po kotníky ve vodě, a usměvavá sestra Epifanie mne vítá, prozřetelně, s deštníkem. A pak najednou, kde se vzali tu se vzali, jak houby po dešti z tmy vyrostly tváře a tvářičky, očka a ručičky, pár nesmělých hello a několik jmen, jež mi okamžitě splývají v jedno: Mahango.

Moji noví žáčci brzy zjišťují, že se se mnou snadněji domluví anglicky než svahilsky, a já to vnímám stejně. Zkraje týdne, po bleskurychlé brigádě v odklízení harampádí, za asistence všech - velkých, malých i nejmenších - získává holá místnost s tabulí a dvěma lavicemi punc školní třídy. Žasnu nad odhodláním, se kterým se pětiletá Anna snaží uzdvihnout kládu 3x větší než ona sama, a nad nadšením, se kterým se kluci ve věku puberty hrnou do práce. Hlavou mi probleskne vzpomínka na scénu u nás doma, kdy si chtěl jednou můj mladší bráška, tenkrát asi 12-letý, stěžovat dopisem panu prezidentovi, že ho rodiče týrají prací na zahradě.

S Míšinou pomocí rozděluji děti do skupinek dle věku a pokročilosti, načež pak víc jak týden, korzuji kolem sirotčince s deníčkem a hraji hru na přiřazování tváří a jmen. A triky typu: Daudího sametová košile je modrá a Jordanova zelená, odhaluji až mnohem později.

Postupně dochází na tříkrálovou nadílku. Co obsahuje velká, černá, hranatá věc jménem kufr, jež sem byla dovlečena? Údivů je mnoho. Chlapce jménem Musa si pamatuji od okamžiku, kdy mu v ruce přistála pentelka a než jsem mu stihla vysvětlit, o co se jedná, tuha z ní skončila na sto kousíčku na zemi, protože ji tak dlouho dychtivě mačkal, dokud celá nevylezla, a z ruky ji ne a ne dát. Ještě že guma na vršku toho vynálezu dosáhla svého uplatnění. Nutno však říci, že od té doby jsem ji už neviděla. Jestli skončila pod prostěradlem či v majetku jiného dítěte, netroufám si odhadnout.

Tak tedy po tom, co každé dítě od 5 do 19 let obdrželo sešit a něco na psaní, může se začít.

Malošci mi neoblomně pojmenovávají obrázky částí těla, oblečení a jídla svahilsky, a já je stejně skálopevně matu tím, že klobouk není kofia, ale hat a že existuje něco jako apple, když z ovoce znají spíš mango, ananas a banány. Jinak angličtinu milují. Slovo kiingereza skloňují denodenně, až se cítím provinile, že nemohu být jen s nimi.

Nevím, co mne inspirovalo k zahájení lekcí s těmi většími tématem zdraví a nemoci, každopádně považuji za prvotní úspěch alespoň to, že se od jisté doby trousí Anna ze školy dříve s tím, že má /hedeidž/ a sahá si přitom správně na čelo, a Stela dokonce v sobotu nepracovala, protože si přivodila fever, a vesele si s horečkou tančila v kuchyni. Damian byl fascinován modrými pastilkami Strepsils natolik, že mě prosil, zda si může jednu jen tak vycucat a Elisha stál v pozoru a ani nedutal, když jsem mu pod paži strčila teploměr. 

Mou nejpokročilejší skupinku tvoří Ayubu, Abu a patron Joseph, kterému děcka říkají uncle. S Ayubu drilujeme podmínková souvětí a při každé správné odpovědi, kterých není prozatím mnoho, radostí třískne dlaní do stolu, div že stůl ještě drží, a při třech špatných odpovědích po sobě udělá to samé, takže si vlastně pořád někde třískáme. A že má ten kluk sílu jako býk, mohu odpřisáhnout, jelikož zdolat mě v páce pouhým malíčkem během 2 vteřin považuji za faktický výkon.

Abu mne v rámci angličtiny požádal o proškolení v práci s notebookem. Co Abu neví je, že vlastnit notebook ještě neznamená umět ovládat programy v něm. A tak po večerech rychle dostudovávám Excel, abych byla alespoň o lekci před ním a uhrávám to zatím na to, že jako budoucí překladatel nebo učitel využije především Word, nejlépe s opravou pravopisu.

S patronem Josephem jsme se také zaměřili na spelling a správnou výslovnost. Hned si postěžoval, že můj přízvuk je prostě děsně difficult, ne-li wrong, a tak ho trestám tím, že ho nutím otvírat doširoka pusu při výslovnosti Fat Cat on a Mat. Tlustou kočku tady asi sice nikdy nepotká, ale možná už příště rozliší trávu (grass) od skla (glass) a že kbelík není blázen (fool), ale plný (full).

Stejně plné a stejně bláznivé, jako Josephův kbelík jsou i mé prvotní dny v Mahangu. Ať už při pohledu na Jamesovu pokrývku hlavy, která sestává se srolovaného kartonu nebo Francisovy dva prstíky v pusince, kterými se jinak hlásí o nálepku, pipi (bonbón) nebo pulizo (nafukovací balónek).

Adventure to be continued….

Autorka blogu: Auntie a Mama Katerina