Jak vnímá Afričan lásku? Jednoznačně. Jedna a ne víc než jedna… krát pět.

K tomuto číslu, a jiným, se s Josephem (samozřejmě s tím větším) dobíráme po zevrubné hodině angličtiny, jejíž náplní jsou desetinná čísla, procenta, zlomky, dolary, libry a eura. A jelikož vše souvisí se vším, je to zkrátka téma příhodné pro multikulturní vztahy v době neokolonialismu.

Navíc v jídelně už několikátý večer nesvítíme, nedobili jsme si kartu, a na schodku se sedí přeci jen skvěle nekultivovaně, co jiného chcete pod souhvězdím Fénixe řešit než lidskou existenci a smysl bytí?

A jak již bylo předestřeno, hluboké myšlenky jsem vzdala, ptám se tedy plytce:

„Josephe, kolik bys chtěl mít dětí?!“

„5.“

Že mě to nepřekvapuje. Otáčím se na Mariethu. A ty? 4. Vzhledem k tomu, že čtyřka je mi už od školy sympatičtější než pětka, založila bych rodinu spíše s Mariethou:). Ta zpráva ji těší. Nicméně Joseph v tom má jasno. Má děti rád, nedokáže si život bez nich představit, jinak by nedělal práci, jakou dělá. Když mu jedno odcestuje do Dar Es Salaamu, druhé tam a třetí jinam, chce si alespoň jedno zajistit na stará kolena doma. Oceňuji jeho smysl pro reálno, vzhledem k počtu měst ve státě, mohl si říct i 20.

„To bych asi nezvlád,“ odvětí, a to spojení mě a asi trochu zašimrá v uchu.

Pokračujeme k subtématu, jehož pokličku Joseph opatrně nadzvihává.

„Proč se tam u vás lidi to...(nemůže si vzpomenout na výraz)….(pomáhám mu – rozvádí?)?“

Zatvářím se jako profík na rozvodovost, zamávám nějakými těmi procenty a zlomky a přidám své dlouhodobě vypozorované výsledky, které zkrátím a vydělím na odpověď:

„Z nudy Josephe.“

Joseph uznale pokývne, jako by si to dokázal představit.

„Víš, my máme televizní kanály, vy máte starosti (aby se stihlo zasít).“ Nevím proč, ale rozesměje ho to. Asi si taky vzpomněl na poslední marný pokus o to přemluvit video přehrávač, aby fungoval a donutit nějakou pološílenou africkou telenovelu, aby byla sledovatelnější.

„Kdyby sis vzal třeba takovou Češku, myslím, že bys ji vysvobodil ze zajetí civilizačních nemocí.“

Josephovi se nadšením z té představy rozveselí bělmo – jediné, co z něj vidím.

„Víš za co bych tady s Mzungu byl? Za krále.“

Přichází dlouhé téma….Češky a jejich uplatnění v Mahangu.

„Mohla by třeba prodávat domácí džusy a bramboráky, vyrábět vějíře, dávat masáže, dělat manikůru, šít oblečky na motyky, založit baby-sitting a baby-shopping, dávkovat paraleny, roznášet denní tisk, učit číst, založit taneční Diamond klub.

„Mohla by dělat cokoliv,“ zkrátí mi výčet Joseph, „ale musí to chtít.“

A tak milé dámy….hledá se žena …. Jistotu máte v tom, že budete mít dům, 5 dětí, celoroční teplo a pole možností....  Ovšem pozor, jakmile si začnete stěžovat, že je vám moc horko, že vám chybí mixér, že je do shopping mall daleko, na Josepha to rozhodně neplatí….pokud se rozhodnete s ním žít, bude to proto, že milujete právě a jen ho. ..

 Mama Auntie Katerina

Patron Joseph ze sirotčince z Mahanga bude jednou skvělý táta.

Autor:
Michaela Gongolová