Hned na počátku je nutné zmínit, že Vánoce bez elektřiny jsou k zármutku všem sirotkům v Centru, protože nemohou  o svátcích a slavnostech trsat na svou oblíbenou reprodukovanou hudbu až do padnutí. Na druhou stranu vánoce bez elektřiny jsou k velké radosti dobrovolníků, protože si užívají tyto svátky „klidu a míru“, jak se jim říká v Evropě, také v tichu nebo alespoň přiměřeném přirozeném ruchu. Radost dobrovolníků trvá až do chvíle, kdy zjistí, že si v půlce vyčerpávajícího dne, kdy se plně věnovali dětem, které by normálně tančily, ale bez elektřiny nemohou, nemají jak uvařit kafe.

Od 24.12. večer nešla elektřina až do 26.12. večer. Připomnělo mi to Vánoce bez elektřiny, které jsme slavili doma asi před šesti lety. Den před štědrým dnem vypadl proud, někde spadl sloup, a tak jsme nesvítili, na pohádky nekoukali a topili jen v kamnech, na kterých jsme si nakonec museli usmažit i štědrovečerní rybu.

Africké děti nedokáží být dlouho z něčeho smutné a k opětovnému nalezení jejich veselí přispělo to, že jsme před několika dny dovezli nové bubny. Mimochodem vynikající nákup: Jeden větší buben a tři malé za 250 Kč a obrovská radost na všech stranách. My, že jsme měli příležitost koupit původní africký předmět, ne čínský šmejd, který opanovává trh. A prodejce, že prodal takové množství najednou. Měl takovou radost, že nám chtěl věnovat ještě jeden buben zdarma. To jsme s úsměvem odmítli; po vystřízlivění z euforie by toho mohl ten mladý klučík litovat.

Na oslavu Vánoc 25.12. se při slavnostní večeři vytáhly tedy bubny. S jedním starým bubnem a 4 novými už to byl slušný audio zážitek. Rytmy všech písní, které znají děti z rádia, si umějí vybubnovat. Všude spousta smíchu a nadšení obzvláště když se do tance nebojácně vrhla dobrovolnice Iva, která svými neobvyklými kreacemi dala mezi dětmi vzniknout pojmu „evropský tanec“. Dobrovolnice Karolina si zase vysloužila uznání za to, že se naučila moderní africké tance a společně s dětmi se zapojila do synchronizovaného tance ihned jak byla 26. prosince večer opět spuštěna elektřina.

 26. prosince na Štěpána nešly děti na koledu, ale dostaly vytoužené dopisy a drobné dárečky z Česka. Ty nejmenší děti byly tak nadšené, že opět mají nějaké drobné vlastnictví, že se do dárku jen bázlivě nakoukly, ani se ho nechtěly dotknout, aby jej neporušily. Museli jsme jim pomáhat prolamovat ledy tím, že jsme si dáreček nechali ukázat, opatrně jim otevřeli krabičku s autíčkem, řekly ať k malování obrázků použijí vlastní pastelky nebo se dokonce zeptat, proč už neochutnali českou sladkost, která jim vždy udělá tak velkou radost. Některé děti napsaly dopis rodičům do Česka přímo v angličtině, jiné jsou sdílnější, když použijí svahilštinu a ti nejmenší jsou prozatím schopni nakreslit akorát obrázek. Proč ještě děti nedostaly matraci a kdy ji dostanou se dozvíte v jednom z dalších blogů. Už teď můžu slíbit, že to bude napínavé.