Na víkend jsem dostala úkol- připravit dětem nějaké typicky české jídlo…. Jelikož Iva si vybrala polévku (nevím, zda to bylo úplně dobrovolné rozhodnutí…) tak mi nezbylo než chvilku přemýšlet, co by se v místních podmínkách dalo uklohnit podle hesla „za málo peněz hodně muziky“. Hladových krků je tady přece jen dost a výběr surovin je poměrně omezený. Taky jsem si nechtěla trhnout ostudu – to snad chápe každá kuchařka. Jelikož doma slavím úspěchy s beleši,  což jsou jakési koblížky či vdolky, které se podávají s marmeládou, rozhodla jsem se právě pro ně.  Recept mám od manželovy babičky, i když jsem si ho trochu upravila, a asi není úplně z Čech, spíš bych to tipovala na Maďarsko, ale to nikdo nepozná…

Tak, co máme v místním skladu na beleše? Máme mouku,  snad sušené droždí, olej na smažení, trocha cukru a soli se taky najde… To je vše. Jo! V pokoji mám sušené mléko. No a na trhu koupíme vajíčka. Teda možná…A co marmeláda? Míša slíbila, že tu uvaří ona a bude z manga.  Tak. Vzhůru na tržiště do Mswiswi! Tento výlet jsme samozřejmě spojili s ochutnávkou afrického piva Safari. Vajíčka jsme sehnali, ale měla jsem obavy, co s nimi bude, když tady není lednice. Určitě budou zkažená a tím budou na nic i beleše. Ach jo, to bude ostuda!

Nastal den D-sobotní odpoledne, beleše usmažíme dnes, abychom je mohli zítra snídat. Jdu na to! Našla jsem vhodnou mísu nebo spíš lavor, do něj nasypala mouku, odhadem tak kilo a půl až dvě, kdo by to řešil? Připravila jsem si mléko a chtěla přidat droždí…Stela, dívka, která  se starala o přípravu jídla, mi řekla, že droždí není a jede se pro něj někam do obchodu. Tak jsem čekala, až ho přivezou. Začala jsem mít stále větší obavy o zdravotní nezávadnosti vajec..Nic, je třeba se přesvědčit, jak vejce přežila tu vysokou teplotu vzduchu. A navíc, kdo ví, jak dlouho už takhle ležela na pultu.…Rozklepla jsem do hrníčku první, zkontrolovala pohledem a přičichla k němu. Žádný zápach,  super. Tak to šlo postupně se všemi deseti a, světe,  div se, všechna byla v pořádku. Jupí. Proč teda u nás skladujeme vejce v ledničce? Droždí nakonec dorazilo,  do těsta jsem přidala všechny zbylé ingredience včetně kůry a šťávy z limetky, kterou tady vypěstovaly děti. Voněla krásně. Hotovo a jde se zadělávat. No, ale čím?  Nějaká vařecha se tady snad najde…Našla se, i když vypadala spíš jako pádlo, to bude makačka.

těsto, koblížky, sirotek, Mahango

S mísením těsta mi naštěstí pomohly holky, takže jsme to nakonec dobře zvládly. Teď už jen nechat těsto pořádně vykynout (snad nakyne, mám obavy, že toho droždí bylo na to množství mouky málo…).Asi po hodině jsem zjistila, že se kynutí zdařilo. Největší údiv to vyvolalo u dětí, nechápaly, jak to, že bylo v míse těsta jen málo a teď je mísa plná… Další obtíž nastala s hledáním vhodné plochy na vytvoření jednotlivých dílů těsta a dokynuti. Stoly v jídelně jsou daleko od pece, tak jsem umyla stůl v kuchyni, posypala ho moukou a začala tvořit bochánky. Děti nevěřily svým očím, ukazovaly, že zo není dobré,  že stůl není čistý a dobrý pro těsto…Nevím, k čemu ho tam teda mají,  asi na něm dělají vše,  jen neslouží k přípravě jídla. Nevadí, auntie Lucy už rozhodla, takže jedem dál.

beleše, smažení, koblížky, snídaně

Do hrnce jsem nalila  pořádné množství oleje a čekala, až bude mít tu správnou teplotu. Tady se vše připravuje na peci, topí se dřevem. Všude je plno kouře, stěny jsou zčernalé a kdo se chvíli v kuchyni zdrží,  odchází s uslzenýma očima a načichlý jako od táboráku. No, smažení bude asi nejtěžší část. Tuhle práci vzala na sebe Míša, já jsem tvarovala beleše a házela je do oleje, ona kontrolovala správnou barvu a vytahovala usmažené beleše do hrnce. Je to hrdinka. Celá uplakaná vydržela až do konce. A jakou připravila marmeládu! Vynikající. Děcka chodila kolem hrnce jako mlsní kocouři, ale na ochutnávkou si musela počkat až do nedělního rána…

beleše, koblížky, snídaně, sirotci, bez mámy

Myslím, že se nakonec vše podařilo a pochutnali jsme si všichni. Pak, že něco nejde. Všechno jde, jen je třeba chtít. A tady v Africe je často potřeba na něco si počkat. A taky trochu riskovat. Jako já s vajíčky .

 autor článku: Lucka Tulejová (Aunti Lucy)

bez mamy, sirotek, Mahango, rodina