Na začátek bych si trochu postěžovala.

Jsem velmi nedochvilný člověk a většina mých přátel mě za to nenávidí. Kromě těch, kteří jsou také nedochvilní. Tady jako bych ochutnávala vlastní medicínu. Nikdy totiž nevím, kdy se děti vrátí ze školy, jestli náhodou nepůjdou na školní pole, jestli nemají doučování, jestli si nebudou prát uniformy, či jestli nejdou po škole do kostela, na pole sirotčince, atd. 

A tak se běžně stává, že kolem 14 h mám angličtinu (na to se většinou lze spolehnout) s nejmladšími dětmi, a pak čekám, kdy tak asi přijde zbytek. 


I takhle ale může dopadnout návštěva kostela

Ráda bych pro vás srovnala svahilštinu s angličtinou, potažmo češtinou. K tomu je ale potřeba uvést vás do místních zvyklostí.

Začnu u pozdravů. Starší lidé se zdraví pozdravem Shikamoo, což v angličtině údajně znamená I touch your feet. Na to odpovídají Marahaba, což znamená I am delighted. 

A tohle je jediný ‘pozdrav’. Všechny ostatní pozdravy jsou vlastně otázky, ve smyslu ‘jak se máš?’.

- Habari za asubuhi? (Jaké je ráno?)
- Habari za mchana? (Jaké je odpoledne?) (od 12 do 3, poté už je jioni)
- Habari za jioni? (Jaký je večer?)
- Habari za siku? (Jaký je den?)
- a další.

Na tyto pozdravy se pak odpovídá převážně pozitivně ‘Nzuri (good), njema (nice), salama (peaceful), safi (clean)...’.

Často pozdravy zkracují jen na 'za mchana?'. A to jsem byla ještě víc v pasti. Jakmile jsem neslyšela 'habari', nevěděla jsem, na co se mě ptají, a tak jsem se rozhlížela kolem, aby mi někdo poradil, že mám říct 'nzuri'. Teď už mi stačí, když slyším 'za' a vím, že mám odpovědět 'nzuri', i když dalšímu slovu nerozumím. Prostě se mám dobře, no matter what :)) 

K těmto zdvořilostním pozdravům se připojují také věty, znamenající politování nad člověkem a tím, s čím se zrovna potýká.

- Pole na kazi. (Je mi líto, že pracuješ.)
- Pole na safari. (Je mi líto, že cestuješ.)
- Pole na wewe. (Je mi tě líto.).

Na tato politování se musí odpovědět ‘Asante’ (Děkuji.).

Když jsme byli s ostatními na cestách, lidé, které jsme potkali a dali se s nimi do řeči, se ptali na naše jména. S Míšou jsme se bavily nad tím, kolik lidí jsme překvapily, když jsme se obě představily ‘Mikaela’. Ptali se nás, jestli jsme si jisté. Jiní zase, jestli jsme dvojčata. Jejich udivení mohlo vyplývat z toho, že se místní představují příjmením, i když se jedná o vrstevníka.


Aby v tom v Centru pro sirotky neměli zmatek, tak nás rozdělili. Na fotce je Mama Mikaela, mně říkají Mikaela parti 2.

Dvojčata - Mikaely :-)

První týden v sirotčinci jsem vůbec nevěděla, jestli zrovna (ti co umí) mluví anglicky nebo svahilsky a i když už jsem věděla, že na mě mluví anglicky, nerozuměla jsem jim. Vysvětlím a uvedu příklady, proč to tak bylo.

Někdy ze začátku mé návštěvy se mi podařilo vyvrtnout si kotník. O pár dní později se mě jeden ze starších sirotků anglicky zeptal 'How about you legi? ... Poprosila jsem ho asi 3x, aby mi to zopakoval, nakonec mi musel na nohu ukázat, abych to pochopila. 

Vzhledem k jejich přízvuku a přidávání ‘i’ či jiné samohlásky na konec slov, jsem nerozuměla tak banální větě. Moje oblíbené slovní spojení v jejich podání je 'besti friendi'. 

Mám pocit, že místní mají jeden ‘zvuk’ pro vyslovování písmene L i R, a tak některá slova ve svahilštině můžete najít psaná s L či R. Problém pak opět nastává, když na vás mluví anglicky. Například mi sestra H říkala ‘Be bressedi.’. Chvíli nám trvalo, než jsme se dopracovaly k tomu, že myslí ‘Be blessed.’. A tak v rámci výuky angličtiny sestry H, která projevila zájem se v angličtině zlepšit, ji v těchto případech opravuji. Snad to dalším dobrovlníkům usnadní život :D 

 
I při přebírání fazolí se sestra H. zapotila, když jsem si s ní chtěla anglicky povídat. 


Kdybyste se sem chystali, může se vám stát, že na vás budou děti křičet ‘Piča’, slovo pochází z anglického picture /pikča/, naneštěstí ale to ‘K’ nevyslovují. Nenadávají vám sprostě, chtějí, abyste je vyfotili. :)

Odborník je na to Simoni, který si velmi rád řekne o fotku.

Auntie Mikaela, pi(k)ča! 

Nejsem učitelka, natož učitelka angličtiny. A tak se pokouším dětem něco předat pomocí písní, her, pohádek, výukových videí.. Často narážím na to, že spousta těchto výukových pomůcek je tvořena pro děti z úplně jiného prostředí. Tyto děti ale nemají tušení, co je to sníh, co je to medvěd, že kočka a pes jsou u nás domácí mazlíčci, co je to polévka, šunka, pizza, sýr, … a tak ve flashcards vyřazuju, co lze a nelze použít. 

 

Během jedné z lekcí angličtiny se starší skupinkou, do které zahrnuju Abua, aby mi pomohl s překladem, měli děti pantomimicky předvádět vybraná slovesa a ostatní je měli hádat. Jejich motivaci jsem podpořila soutěží a tím, že kdo uhodne nejvíce slovíček, dostane ‘pipi’ (kokino). V šoku jsem zůstala, když Joseph po neuhodnutém slovíčku začal třískat pěstí do stolu a říkat ‘Sh∗t, sh∗t, sh∗t’. 

Abu viděl můj výraz a ze zadní lavice se smál. Než jsem stihla Josephovi nadat, upozornil mě Abu, že to není tak, jak to zní a poté mi to vysvětlí. Jak jsem se posléze dozvěděla, tento výraz se tady používá, když se dotyčnému něco nepodaří, ale význam v angličtině neznají.

 

Pro lepší den přikládám foto dětí, které ani nedutají, skoro ani nedýchají, když sledují video ‘Twinkle twinkle little star’, které si oblíbily už s předchozí dobrovolnicí.

 

Na závěr přikládám videa. Dělala jsem dětem 'vařila myšička kašičku', a ty to pak zkoušely na mé ruce. Trochu se obávám dne, kdy přijdou za nějakým novým dobrovlníkem a řeknou 'Auntie Mikaela... tomu dala' .. a budou si klepat do prstů na ruce. Přitom jen s dobrým úmyslem, že chtějí po dobrovolníkovi 'vařila myšička kašičku'.

UPOZORNĚNÍ: Videa lze shlédnout až po přečtení blogu! Jinak byste si mohli myslet, že jsou děti sprosté.