Mlondwe - Škola, kde vaří Hagrid

To byla jízda! Nádhera, z 1 tisíce m.n.m. jsme vyjeli na motorkách do 2 tisíc po cestě, která vyvolává závratě i z autobusu, ale pokud se od toho člověk oprostí, je nádherným poznávacím zážitkem afrických hor a přírody.

Škola v Mlondwe je nejvýše položená škola, kterou letos podpoříme a je na náhorní plošině s úchvatným národním parkem Kitulo, který je znám svou flórou, zejména loukami pokrytými květinami a orchidejemi. Možná tohle všechno na nás působí, když do školy vcházíme a při pohledu na kuchyň se nám vybaví chaloupka Hagrida z Harry Pottera.

Tady nicméně asi srovnání s Harry Potterem končí.  První místo kam nás sympatická paní ředitelka zavedla je ubytovna pro kluky, která připomíná spíše trolí doupě než koleje malých kouzelníků. Kluci tady spí po dvou na jedné posteli a v jedné místnosti o velikosti třídy jich tady spí 100.

Holky nejsou na tom o nic lépe, snad jen, že mají trochu lépe uklizeno.

Škola nyní  plánuje vystavět nové ubytovny. Do školy jsme zavítali proto, že od letošního roku tady máme 2 naše sirotky, zdá se že se po měsící dokonale aklimatizovali a splynuli s davem, protože máme kumšt je vůbec najít… sami se k nám moc nehlásí, asi se bojí, že je vezmeme zpátky.

Vzhledem k tomu, že jsme zde poprvé a nemáme stabilního sponzora, poskytneme letos pouze částečnou pomoc s opravou lůžek a uvidíme, jak se spolupráce osvědčí. Doufám, že dobře, tady se budu vždy rád vracet. 

Nevíte o někom, kdo by rád podpořil tuto africkou školu "v bradavicích"?....aktuálně potřebuji především vylepšit koleje!!!

Iduya - Škola, kde jde o zadek (a ne ten studentský)

A zase ty motorky. Tentokrát nedaleko naší základny v Mahangu, ale o to horší cestě. Vzhledem k tomu, že jsme na motorce jeli 3, včetně řidiče, seděl jsem na zadní části nosiče, což s sebou přineslo několik nemilých dopadů na zvlněné cestě, včetně asi 20 cm nadskoku a tvrdém dopadu při dojezdu ke škole. Ani jsem nevěděl, že umím nadávat i svahilsky, nebo jakou řečí to vlastně bylo… Ale nic, jsme na místě.

Ředitel nás přivítal tak srdečně, až jsme museli konstatovat, že si před naším příjezdem musel něčeho sosnout. Nicméně, vzhledem ke stavu školy a nutnosti získat sponzory mu to nemůžu mít za zlé.

Nejdříve objal Míšu jako nějakou starou známost a když chladně podával ruku mě, raději jsme místo zdlouhavého představování hned poznamenal, že Míša je moje manželka.

Iduya patří mezi školy, kde by chtělo velkou část zbořit a začít jinde znovu. Částečně už škola s pomocí vesničanů začala, když vybudovali část hrubé stavby nových 3 tříd doufajíc, že po dotažení do určité fáze (věnec) pomůže s dokončením vláda.

I tady jsme poprvé, proto budeme letos zejména testovat místního pana ředitele a jeho tým, jestli dokážou se svěřenou částku naložit tak, jak jsme se domluvili. Tentokrát je to na pořízení lavic. Nicméně, píšeme si u této školy poznámku “potřeba pomoci”.   A hledáme partnery, kteří se s touto školou vydají na cestu rozvoje.