Velkou výhodou vaření v Tanzanii je, že všechny ingredience jsou lokální. Vypěstované a sklizené místními obyvateli. Jídlo s takovou přidanou hodnotou se konzumuje s radostí a větší vděčností. Farmaří zde většina lidí a je to těžká práce, závisí hlavně na přírodních podmínkách, které jsou často nevyzpytatelné. Jakmile se děti naučí chodit, už mají v rukou rýče a lopaty. Když pozorujete okolí a vidíte jejich tvrdé okolnosti, každému jídlu tady připisujete esenci vděčnosti. Navíc všudypřítomná chudoba se projevuje i na talíři, takže mě překvapilo, když mi ze svých potravinových zásob dobrosrdečně přidávali porce. 
 
Abyste mohli ochutnat kus Afriky i v Česku, přidávám recept na Chapati (čte se jako čapati). Budete potřebovat:
Cukr (hodně) 
Sůl
Pšeničná mouka
Voda
Dvě kachní (nebo slepičí) vejce 
Voda 
Cibule
Pokud máte mléko nebo mrkev, můžete přidat do směsi. Někteří přidávají i kokos.
 
Vše smícháme tak, aby vznikla hustější kaše. Těsto se musí dobře promíchat, aby bylo jemné. Tohle chapati s přívlastkem ,maji’ je atraktivni svou jednoduchou přípravou. Existuje i jiný druh chapati ,za kusukuma ´, který se ale pracněji připravuje. Jeho recept se skládá z horkého oleje, který se přidává do směsi. Následně se vytvoří tuhé těsto, které se vyválí do kruhů. Smažením bez oleje získá hnědou barvu.  Jak vypadala samotná příprava a další místní jídlo najdete na fotkách níže:

Tanzanská kuchyně:

Chapati za kusukuma spolu s trojúhelníkovým smaženým těstem s názvem Sambusa. Plněné masem nebo zeleninou.

Na vesnicích se využije vše- například na fotce vidíte fazole (nejtypičtější pokrm) spolu s listy dýně. 

Mandazi- sladké smažené pečivo podobné koblížkům. Spolu s černým čajem-  chai nyeusi.

Špagety jsou vnímány jako pochoutka bohatých. Pečivo se zde moc neprodává, pouze toustový chléb.

Chai maziwa- kořeněný černý čaj s mlékem.

Nejoblíbenější pokrm Chipsi mayai- vaječná omeleta, která v sobě skrývá smažené bramborové hranolky.

Ugali- kašovitá příloha z mouky a vody.

Pokud jste úspěšně zvládli chapati, nabídněte si další sousto Tanzanie v podobě zajímavostí. Stačí přikusovat placku a číst:
 
Černoši věří, že jsou všichni běloši bohatí. Mají dokonce přísloví, že pokud uvidí bělocha a prdnou si, je povinnosti bledé tváře vydat prdícímu černochovi peníze. 
 
Mateřská dovolená trvá v Tanzanii tři měsíce. Po ní musí žena vrátit do práce, jinak o ní přijde. 
 
Stát neposkytuje sociální podporu. V rodině se tak všichni členové o sebe starají navzájem. To je také jedním z důvodů, proč mají africké rodiny mnoho potomků-zajišťují si tak sociální podporu. 
 
Afričané si neradi sdělují nepříjemné informace. Stalo se například, že byl syn přivolán tetou k očividně zesnulému strýcovi s tvrzením, že strejda dlouho neprojevil známky hybnosti. I přesto, že bylo synovi jasné, že je strejda mrtvý, nedokázal tuto problematiku říct tetě. Mrtvého strýce naložil do auta a zavezl do nemocnice, jen aby nepříjemné sdělení mohl říci doktor. 
 
V některých částech Afriky se stále požaduje věno. Pokud manželka uteče nebo zmizí, rodiče ženy musí věno vrátit manželovi. 
Tanzánie zakázala plastové obaly. Jídlo se nosí v papírových pytlících a pivo (či jiné tekutiny) podávají ve skle. 
Pokud se z manželky stane vdova, musí se dříve  znova vdát za bratra zesnulého. Ten přebírá veškeré povinnosti manžela.

Dodnes se stává, že pokud se žena znova pro dá, nový manžel nepřijme potomky z předchozího vztahu. A tak se z dětí stanou sirotci. 
 
Pokud si chcete vyměnit peníze nebo zařídit sim kartu, připravte si čas a pas! Dlouhému vyřizování a prověřování se nevyhnete. U simky dokonce potřebujete zanechat své otisky prstů.
 
Afričané s sebou nosí na všechny významné události hrnce a v podstatě všechno kuchyňské náčiní. Vaření je jako společenská událost a je zvykem při pohřbech nebo svatbách. Když je řeč o pohřbech, povolují uzdu všem evropským zvykům o jeho tichém průběhu. Brečí s hlasitostí a dramatickými až divadelními gesty nešetří.
 
I přesto, že je křesťanství hojně v Tanzanii vyznáváno, polygamie je běžná. Dřív  napříč náboženstvími, dnes hlavně mezi muslimy.
 
Homosexualita je v Tanzanii zakázána. Stává se,že  za ní lidé konci i ve vězení.
 
Afričtí Albínové (lidé rodící se s poruchou melaninu, který způsobuje bílou kůži a červeně zbarvené oči) se již dávno v Tanzanii nezabíjejí pro posvátné účely, jak nadále světová média prohlašují. Ale i tak mají těžký život a zažívají sociální vyloučenost.
 
Tanzanie je jak katolická, tak muslimská. Často při svolávání muezzina k modlitbě zvoní kostel. Podle místních se náboženství nevylučuje a nevznikají spory. Hezký příklad tolerance v praxi. 
 
Mládež má tabu v randění. Partnerství muže a ženy je dovolené až při žádosti o ruku. Navíc veškeré romantické jemnosti jsou na veřejnosti nežádoucí. Jeden běloch si dovolil dát ruku na rameno své ženy v kostele, a pohoršení bylo na světě. Další faux pas nastává, pokud má žena hluboký výstřih, nebo pokud ramínka její podprsenky spatří světlo.
 
Na vesnicích se stále dodržuje dress code v podobě dlouhých šatů a sukní, nejsou povolené kalhoty. Nicméně všechny výše zmíněné zákazy se pomalu rozvolňují městskou morálkou.
 
Pokud chcete poznat místní kulturu, je nejvhodnější navštívit vesnice, které si stále udržují své zvyky. Samotný pobyt není na roztrhání peněženky, je důležité smlouvat a znát všechny triky. Například za avokádo zaplatíte 5 korun (ve větších městech 10). Nejdražší položkou byly letenky.
 
Afričané jsou ztělesněním hudby. Je to jejich neviditelný orgán, který potřebují k fungování. Melodie slyšíte ze všech koutů, z mobilu, v autobuse, v bance a hlavně na ulici. A tak procházíte nespočtem stodolních ulic v africkém kabátě.
Všechna aktivita obyvatel se směřuje ven-nejsou zavření ve svých domovech, ale rádi se baví s ostatními. Během povídání pracují, prodávají nebo vaří.
 
V Tanzanii není otevírací doba. Pokud je otevřeno, tak je otevřeno a pokud je zavřeno, tak je prostě zavřeno. Většinou jsou dveře otevřené až v podvečer, kdy začíná ožívat ulice.
 
Místní trendy se rychle mění. Ještě nedávno byla v kurzu značka Justina Biebra a růžově nabarvené konečky vlasů. Teď vládne na hlavách koupací čepice a teplý kulich v 30°C.
 
Místní věří v alternativní způsob dopravy. Nazývá se ungo a spočívá v tom, že si nahý stoupnete na ošatku, před sebe dáte tisíc tanzanskch šilinků, budete mít ceduli s nápisem cílové destinace a zavřete oči. A za 3 minuty Vás čarodějnice přemístí na zvolené místo. Je to zajímavé spojení křesťansky smýšlejících lidí s tradičním witchcraftem.
 
Na konec bych chtěla zklamat všechny rodiče používající větu:,, Co by za to daly děti v Africe!” Bohužel nejen děti, ale i dospěli nelpí na materiálních věcech a tím pádem jim nepřikládají takovou důležitost. Pokud tedy dítěti dáte pexeso, za necelý den se hra stihne zničit a ztratit. Když jde ale o jídlo, vděčnost si konečně přijde na své.