Přijíždíme do školy Ibagha a v dálce za školním hřištěm vidím, jak se vznáší dým z ohniště. Doléhají sem zvuky bubnů. Skvělé!!! I dnes stejně jako loni uvidíme tradiční tance!

Oheň a kouř tomu dodává exotickou atmosféru, ale ve skutečnosti nejde o dokreslení nálady, ale o nahřívání bubnů, aby měly co nejlepší zvuk.

Nejprve chceme vidět odvedenou práci, ale to není velké zdržení, protože ve škole Ibagha jde vše po másle. Škola má v učitelském sboru dobré lidi. Ředitel je pokorný ve své funkci, což je celkem neobvyklé. Často se setkáváme s tím, že když má někdo funkci, tak se to snaží všem vmést do tváře. Ve škole Ibagha, ale i v jiných školách (např. Salemu, Kisa, Majombo, Mlondwe) je vidět v učitelském sboru týmová práce a uvolněná atmosféra.

Poslední třída budovy (o 4 třídách), na které pracujeme už několik let je dokončená do posledního detailu. Když říkám do posledního, tak tím myslí, že je natřeno i dřevěné lemování štítu. Třídy této budovy odpovídají svou úrovní současným tanzanským trendům ve výstavbě škol a Ibagha je na to náležitě hrdá.

Čtyři nové třídy nestačí, a tak Ibagha bude v následujících letech pokračovat dál výstavbou nové budovy o dalších 2-3 třídách. Mají vizi, a to je dobře. S Davidem přemítáme o tom, proč tady zvládnou se stejnou částkou udělat více věci než na jiné škole v našem projektu Radost školám v Africe (Joy for schools). Fígl je v tom, že v Ibagha se skládá na práce ve škole celá vesnice. Každý dospělý vesničan je povinen dát ročně 2000 TZS. V Ibagha je okolo tisíce obyvatel, a to je ročně cca 2 miliony tanzanských šilingů, necelá polovina toho, co škole věnuje Bez mámy. Přestože 2000 TZS je jen 20 Kč, ne všichni si mohou tento příspěvek dovolit, nicméně tím, že ta sbírka vůbec probíhá je dán signál, že vzdělání ve vesnici se týká všech. Kéž by všechny školy a všechny vesnice byly takto uvědomělé.

Autorka článku: Míša Gongolová