Nepamatuji si průběh své první cesty ke škole Azimio, protože jsem se musela hlavně soustředit na to, abych nespadla z motorky. Čekala mě asi 7 km dlouhá kamenitá a blátivá cesta. Na jedné motorce jsme jeli tři: řidič, já a koordinátor David Mutayoba. Takové tříčlenné posádce motorky se v Tanzanii říká slangově Mishkaki, což vlastně znamená kousky masa na špejli (grilované pouliční jídlo).

A hádejte co? Člověk se jako kousek namačkaný na špejli i cítí. Než si začnu gratulovat k autentické africké zkušenosti, nelze si nevzpomenout na to, že už jsem viděla čtyř i pěti členné posádky, dokonce i sedmičlennou (tu teda, kromě řidiče tvořily děti).

Jedna věc je, jak škola vypadá, druhá, jaký má úspěch

První věc, která upoutala můj pohled u základní školy Azimio byl kopec. Na savaně, která se táhne desítky kilometrů do všech směrů a je rovná jako placka, jich tu totiž moc není. Kde se tu tenhle kopec vzal mi vrtá hlavou. Místních se neptám, pravděpodobně by mi odpověděli, že tu byl vždycky nebo že ho tu postavil Bůh. Já osobně tipuji miliony let starou sopečnou činnost nedaleké sopky Rungwe.

Kopec sice upoutal mou pozornost, ale škola Azimio se mi nevryla do paměti jen jako ta škola pod kopcem ale jako škola s těmi nejlepšími studijními výsledky v celém regionu Mbeya a přitom pravděpodobně s nejhorším stavem zázemí. Mě i Davida okamžitě napadá, kam by se škola mohla ještě dál posunout, kdyby se podařilo zlepšit její zázemí.

Některé třídy jsou v obstojném stavu, ale jiné se rozpadají. Při pohledu na kuchyň má člověk pocit, že ji včera někdo vybombardoval, nicméně velké otvory ve zdech mají při nejprimitivnějším vaření na kukuřičných stoncích své opodstatnění. Kuchařky se nezadusí kouřem. Školní nádvoří je zas poseto úlomky cihel, ale i tady tohle uspořádání plní svou roli. Škola upřednostnila praktičnost před naivní estetikou a vyvýšila nádvoří odpadním stavebním materiálem, aby v období dešťů nepřipomínalo hřiště pro zápasy v bahně, a žáci i učitelé mohli přejit, resp. překlopýtat, víceméně suchou nohou z jedné třídy do druhé.

U záchodů stojí vodní barel a systém na bezdotykové oplachování, který vláda zavedla na každé škole v době kovidové pandemie, ale tento barel nemá žádný přirozený přítok. Vodu do nich nosí žáci v kýblech ze sezonního potůčku. Jinými slovy chybí zdroj vody. Škola, kde je téměř 500 žáků nemá přístup ke kvalitní vodě.

Jak souvisí kempování a dobré studijní výsledky

Azimio se umístilo na 1. místě mezi 39 lokálními školami a na 250. místě mezi 6000 školami v kategorii menších základních škol v rámci celé Tanzanie. To je skvělý studijní výsledek, za který bylo Azimio čestně vyznamenáno také tamními úřady. Na první pohled se Azimio nikterak neliší od dalších venkovských škol, které spadají do našeho projektu Pomoc školám, jak to že je ale, prospěchově, tak napřed?

Všechno ukazuje na osobu pana ředitele a to, jak vede svůj tým. Tak to vypadá, když se do vedení školy dostane dobře vzdělaný a zároveň pokorný člověk. Má vizi, že jeho žáci budou mít dobré výsledky a jde si za tím. Oba s Davidem jsme zvědaví, co nám k tomu řekne pan ředitel sám.  Když na otázku, co je podle něj klíčem k úspěchu jeho žáků, odpoví jedním slovem: „kempování“, zdá se mi, že jsme si moc neporozuměli.

....Pan ředitel a jeho malý syn vysvětlují žákům naší  letošní pomoc.

Když se řekne kempovat představím si děti s baťůžky, stanem a kotlíkem připravené strávit noc v divočině. Skauting sice nějakou africkou obdobu má, ale to zrovna není případ školy Azimio. Dovídáme se, že kempovat znamená trávit čas ve škole jako by byla internátní, akorát se pro nocleh využívá jedna ze tříd nebo domek pro učitelé. Tyto sparťanské podmínky pak lépe odpovídají termínu kempování než pojmu částečně internátní škola.

Dochází nám, proč je tento způsob velmi efektivní pro zlepšení výsledků u závěrečných státních srovnávacích zkoušek. Děti nejsou unaveny každodenním docházením do školy a díky tomu, že jim škola zajistí celodenní stravu, se zde mají téměř lépe než doma. Méně fyzické námahy a plný žaludek způsobuje, že se na učivo soustředí lépe a víc je to baví.

Také zjišťujeme, že tuto praxi používají základní školy běžně, ale s tím rozdílem, že kempují měsíc, dva, tři. Azimio kempuje půl roku přede zkouškami!

Státní stipendium a síla pomoci komunity
 

Absolventi Azimia jsou tak dobří, že dostávají státní stipendia na lepší střední školy. To se poštěstilo také dívce jménem Baina z velmi chudé rodiny bez otce a s ochrnutou matkou. Státní stipendium zahrnuje veškeré školní náklady vč. ubytování a stravy na internátu.

Baina potřebovala „jen“ uniformu, boty, několik pomůcek a peníze na transport (velmi nákladný). I to představuje pro takto znevýhodněnou rodinu problém. Na to, aby se vše zajistilo se skládali učitelé i lidé z vesnice a se zbytkem ještě pomohla naše organizace Bez mámy. Ano i to je náš úkol – abychom pomáhali dovršit to dobré, pro co se místní komunita rozhodla udělat maximum.

....Baina v nové škole. Je to rozdíl oproti třídám na základní škole Azimio! 

Co škola potřebuje, když všecko se jeví jako dobře zařízené?

Dobré studijní výsledky školy jsou jen jedna stránka mince. Otázkou zůstává, jak dlouho se jim podaří je udržet, když jim některé třídy padají na hlavu a když nebudou mít prostor, ve kterém děti mohou „kempovat“. Kromě stavby několika tříd by prospělo postavit malé budovy jako ubytovny pro chlapce a dívky.

Aby se postupně zlepšovaly výsledky v průběhu celého studia, nejen v jeho závěru, by mohlo pomoci, kdyby škola vařila pro všechny ročníky, nejen pro ty závěrečné.

Syté děti se dokážou lépe a déle soustředit.  Zároveň škola potřebuje kvalitnější pitnou vodu. Některé výzkumy ukazují, že pití nekvalitní vody omezuje soustředění dětí, protože tělo spotřebovává mnoho energie na zvládnutí bakterií v těle. Pitná voda s evropskými normami je v Africe sice sen, avšak pořád lépe pít vodu ze studny než vodu z potoka.

Postavíme třídu, ubytovnu nebo studnu?

Stavba nových tříd či malého internátu nebo hloubkový vrt studny jsou velmi nákladné projekty.

Každá taková investice znamená min. 200 000 Kč, ale dobrou zprávou je, že budovy se v Africe dají stavět po částech! První rok základy, druhý rok hrubá stavba, třetí rok střecha, čtvrtý rok okna a vybavení.

První podporu dostala škola Azimio od Základní školy Vratimov Datyňská. Letos na jaře jsme díky jejich daru pomohli škole pořídit kopírku, aby mohla připravovat další studijní materiály a žáky pravidelně testovat.

Nyní hledáme dalšího SPOLUdárce, který pomůže dát do pohybu výstavby budov, vrt studny či se zasadí o to, aby se ve škole vařilo všem dětem. Minimální potřebná výše podpory je 10 000 Kč/rok, ideální 50 000 Kč/rok.

Jak můžete pomoci? Vše se dočtete na https://bezmamy.cz.

Autorka článku: Míša Gongolová