Všechno to začalo asi před třemi léty při našich pravidelných návštěvách škol v projektu „Pomoc školám“. Jak už to má koordinátor David Mutayoba zvykem, zeptal se ve škole, co je největší CHANGA MOTO - výzva/problém. Kromě klasického nedostatku tříd, tříd v dezolátním stavu, špatných záchodů, chybějících lavic a podobně; nezvykle často zaznívalo: děti, které nemají na to, aby si pořídily uniformu a boty.

_______

Jak žijí děti bez uniformy a bot?

Nemít uniformu a boty jen zřídka znamená tvrdohlavost rodičů, kteří snad ještě pochybují o důležitosti vzdělání nebo ho kladou až na poslední místo. Nemít uniformu a boty nejčastěji znamená společenské stigma chudoby. Rodina doma bojuje o každé sousto; prostředky na vzdělání, zdraví, hygienu a rozvoj jsou upozaděny. 

Lidé nemají doma postel, ani matraci,  stůl, skříň nebo jiné vybavení. Střechou zatéká. Oblečení je složené v taškách na zemi, místo matrace slouží rohož a jediné kusy nábytku jsou 2 nízké stoličky.

Vaří se na ohni, a to nejčastěji ugali (kukuřičná polenta) a dušené zelené listy (z dýně, z fazolí, …). Je to skutečně jídlo chudých, protože na rozdíl od jiných prostých jídel, neobsahuje ani rýži ani fazole.

Příběhy rodin jsou rozmanité. Některé děti se staly sirotky, jindy byly rodiči opuštěny a zanechány u prarodičů. Takový prarodič se často stará o několik dětí najednou. V jeho věku je těžké děti dostatečně živit, natož jim něco pořizovat. Nezřídka se stává, že prarodič není oporou pro dítě, ale právě naopak. Lehčí není ani situace, kdy jeden z rodičů zůstane na děti sám.

Do skupiny dětí bez uniforem patří jednak ty, které se vyhýbají zápisu do první třídy z finančních důvodů, ale ještě častěji ty, které už v procesu studia jsou, ale ze své první uniformy dávno vyrostly, nebo je jejich dosavadní uniforma na cáry. V takové tíživé situaci neuvědomělý opatrovník dítě nutí k tomu, aby záměrně pokazilo zkoušky a nechalo se ze školy vyloučit. Takové řešení krize je krátkozraké a znamená jediné: dítě musí pomáhat s obstaráváním potravy. 
________ 

Příběh Beatris a jedné neznámé dívky

Babička Beatris je téměř slepá nemohla si dovolit poslat děvče na střední školu. Ale učitelé se na to dívali s velmi těžkým srdcem, Beatris totiž ukončila základku s velmi dobrými výsledky. Babička ji nedokázala podpořit fyzicky, ale bohužel už nebyla natolik v obraze, aby ji podpořila alespoň psychicky. Tým Bez mámy zaplatil náklady nástupu na internátní střední školu, učitelé zařídili, aby se babičky ujali jiní příbuzní a dítě se mohlo v klidu dále rozvíjet.

Beatris (vpravo) se raduje z nákupů všeho potřebného k studiu.

Jiná dívka ve stejném věku jako Beatris to štěstí neměla. Její příběh jsme se doslechli až rok poté. Měla nastoupit na střední školu, ale místo toho byla provdána. Ano obrat byla provdána je správně. Určitě se nejednalo o sňatek mladé poblouzněné lásky, ale s největší pravděpodobností o výhodný „společenský počin“. Je jí 14 let a její dětství právě skončilo.

 __________

„Pošli dítě do školy“ - 3 rozměry projektu

1.      Poslat dítě na základní školu. Pořídit to nejzákladnější a zároveň nejnákladnější: uniformu a boty. Zajištění sešitů nechat na opatrovnících, aby jim něco nadále připomínalo, že vzdělání dítěte je jejich zodpovědnost.

2.      Poslat dítě na střední školu. Studium na střední škole není v tuto chvíli povinné, nicméně pokračování ve studium přináší dětem spoustu výhod (kromě samotného vzdělání si děti prodlouží dětství a nezakládají předčasně rodiny, rozvinou základní návyky jako je přístup ke zdraví, hygieně a disciplínu.). Bez mámy pomáhá pořídit uniformu, pomůcky, nezbytné vybavení pro internát, stravné. Transport a drobné kapesné zůstává povinností rodiny ze stejných důvodů jako v prvním případě.

3.      Potenciál rozvoje projektu. K poslání dítěte do školy někdy nestačí jen uniforma, nebo zaplacení školních nákladů, ale chce to ještě hlubší pozornost. Tak jako v případě nemocné Rebeky. Rebeka nemůže do školy ne proto, že by neměla uniformu a boty, ale protože má na noze ránu, která je prohnilá až ke kosti. Rebece se musí bez váhaní pomoci hned.

Avšak jeden urgentní případ nemožnosti chodit do školy opět zpětně ukazuje na problém nedostatečného vzdělání ve venkovské společnosti.  Rodiny, ve kterých vzdělání chybí si neuvědomují závažnost mnohých problémů. Neuvědomují si, že tady nejde jen o peníze, ale o nohu a možná i o život.

Do vzdělání je nutné investovat všude na světě, ale tady v Africe je nutné investovat do toho, aby opravdu všechny děti bez rozdílu mohly vůbec školu navštěvovat. V Tanzanii se děti až ve škole dovídají věci, které my považujeme za samozřejmé a jaksi předávané přirozeně v rodině. Otázky prevence zdraví, hygienických návyků, základních znalostí světa kolem nás i určité schopnosti vyhodnocovat problémy.

_______
Pošleme společně  Rebeku i další děti zpět do školy:

https://www.darujme.cz/projekt/1205461

200 Kč … boty
400 Kč … uniforma

600 Kč … uniforma + boty

1 200 Kč … pomoc individuálním případům jako je Rebeka 

 _______

Spolupráce Bez mámy a partnerské školy má velký potenciál. Nám v Bez mámy, učitelům i zástupcům vesnice záleží na rozvoji škol i na jejich žácích. Každým rokem se prohlubuje naše spolupráce a dostáváme se hlouběji do podstaty problémů.

Autorka článku: Míša Gongolová