Že to bude náročné koupit, dopravit a rozdělit 50 matrací mi bylo jasné už na začátku, ale že až tak, to by mě nenapadlo ani ve snu. Dopravu jsme konzultovali ještě před misí: převoz 50 matrací na 50 km nás vyšlo na 1500 Kč, což když uvážím komplikovanost místních podmínek a ambici projektu, není zas až tak strašné.
Po příjezdu na misi jsme obešli všechny postýlky v centru, naměřili rozměry, ale našemu dobrovolnickému očíčku něco ušlo: potvůrka jménem Cimex hemipterus, která se zabydlela v dětských postýlkách, a ne, a ne se odstěhovat. Ano, máme tu štěnice! V sirotčinci už s nimi zápasí nějaký ten pátek a naštěstí to nejhorší je za námi, ale pořád v rozích postelí a v moskytiérách objevujeme nové a nové kousky nebojácné klást vajíčka, kam se jim zachce.
Co teď? Domácí postřik proveden, ale ještě to nestačilo. Musíme zavolat profesionály! Fajn. Domluveno. Plánujeme datum, abychom uskutečnili postřik v obou budovách i rozdání matrací dětem ještě před naším odjezdem do ČR.
No jo, ale v ubytovně pro kluky chybí stále v oknech skla, takže by nám ta drahá chemikálie vyprchala ven aniž by se to dotklo našich nezvaných hostů.
No jo, ale člověk, kterému jsme okna zaplatili, sedí ve vězení. Termín postřiku se ruší, musíme nejdříve zařídit okna. Přišel nový řemeslník, sepsal si rozměry udělal rozpočet, prý že okna budou do 14 dní.
No jo, ale nejsou.
Zkrátka a dobře v Africe nikdy nic nejde tak, jak si člověk předem, sebelépe, naplánuje. Ale krůček po krůčku se musí odbourávat jednotlivé překážky, které se vynořují znenadání.
Jedna dobrá zpráva by tu byla! V dobrovolnických pokojích se štěnice téměř s nepochopitelných důvodů nevyskytují! Nefanděme evropskému původu, větším úklidem v pokojích to rozhodně není! Počkala jsem na to, až první vlna vánočních dobrovolníků opustí své pozice v Mahangu a vrátí se do ČR a proměnila jsem jeden pokoj na dočasný sklad matrací.
David uskutečnil bojový celodenní nákup 50 matrací, které sháněl po celém městě. Každý obchod měl tak 3-5 matrací požadované kvality, tož si spočtěte sami, kolik obchodů musel objet.
Truck přifrčel do Mahanga krátce před setměním. Děti skákaly nadšením, nové matrace pro ně znamenají lepší sny, do slova a do písmene. Malý Simon se od radosti nechtěně vykoupal v jámě na stromy. Řečnil a řečnil a při tom couval a najednou žbluňk. Očití svědci poznamenali, že to nebylo bohužel poprvé. Bobek - ty jámy na stromy jsou opravdu hluboké tak 80 cm a po deštích plné vody.
Nákup matrací jsem zažila na vlastní kůži nakonec i já, když jsme je sháněli pro mbeyské sirotky. Čtyři matrace koupit v jednom obchodě by snad neměl být problém. Vešli jsme do krámu, a vskutku zaplatili 4 matrace dokonce se slušnou množstevní slevou s tím, že si je vyzvedneme až se budeme vracet z jiné obchůzky. V hodinu H přijdeme opět do krámu a ten mladý obchodníček začal teprve splašeně lovit matrace z obřích stohů pomocí železného žebříku a garnýže.
K jeho velkému překvapení zjistil, že matrace má jen tři. Ok, takže 4. hledáme dál. Mezitím nakládáme první várku bajaji, do kterého se vlezou jen dvě matrace. Řidič poznamenal, že bychom se tam mohli natlačit ještě i já s Davidem. Už jsem tak zpitomělá, že jsem to dokonce i chvilku zkoušela. Nakonec jsme s Davidem naskočili na daladala, pak šli kus pěšky, abychom se s nákladem setkali u prvního místa předání sirotkům. Druhou várku už zvládl vyzvednout šofér sám a opět jsme se potkali na smluveném místě.
Skóre dnešního nákupu matrací zní: 4 matrace, 4 sirotci, 3 místa předání, půl hodiny v místní hromadné přepravě, 3 km pěšky, 4 hodiny času celkem, 4500 Kč, ALE HODNĚ RADOSTI A ÚSMĚVŮ VE TVÁŘI, A TO JE HLAVNÍ!