Míša Gongolová

 1. Na co se do Afriky nejvíce těšíš? - Na ten pocit, až mě něco vyhodí z konceptu (zpožděné letadlo, nedokončená práce, nepochopená komunikace) a já si uvědomím, že je to vlastně v pořádku. Neletíme na opačnou stranu planety proto, abychom tam naplňovali své představy. A taky se těším na mango, plánuju se jím přejíst.

2. Co tam bude tvůj hlavní úkol?  - Mým hlavním úkolem je potkat se osobně se sirotky, předat dopisy rodičů a zorganizovat nezapomenutelný výlet. Připravit půdu pro realizaci projektu vzdělávacího centra - komunikovat potřeby vzdělávání, zajistit lektory a mistry. V neposlední řadě budu pracovat na celkovém rozvoji Centra pro sirotky, jak po stránce údržby, tak po stránce chodu.

3.  Co tě motivuje opustit své zázemí na 2 měsíce a jet pomáhat? - Protože jezdívám pravidelně, už asi 10. rokem, tak to beru jako samozřejmost. Pomoc dětem Bez mámy je prostě součást mého života.

 

Matouš Homola

 1. Na co se do Afriky nejvíce těšíš? – Do Tanzanie se chystám letos podruhé a nejvíc se těším na lidi, které jsem tam při první návštěvě poznal. Našel jsem si přátele mezi mladými lidmi z Centra pro sirotky v Mahangu a přirostli mi k srdci děti, pro které jsem strýčkem z daleké Evropy. Těším se ale také na všechny ty, kteří se o ně starají a kteří mě mezi sebe neméně srdečně přijali. Když jsem vyučoval na místní střední škole nebo třeba jen posedával v hospodě v nedalekém Mswiswi, potkal jsem také mnoho zajímavých osobností a bude skvělé s nimi být zase v přímém kontaktu. Je spousta dalších věcí, které bych zde stáli za zmínku. Každá taková cesta je plná dobrodružství, radosti a nesnází které je třeba překonávat. Vybavuji si také skvělou chuť čerstvého ovoce a vůni pečeného masa na tržišti, úžas nad exotickou přírodou a barevností vzdálené kultury… ale opravdu nejvíc se opravdu těším na to, až se shledám s těmi, s nimiž jsme se již víc jak před rokem srdečně a s vidinnou dalšího shledání rozloučil.

2. Co tam bude tvůj hlavní úkol? – Jsou takové dvě oblasti, v rámci kterých budu naplňovat cíle své letošní mise. První z nich je realizace workshopu zaměřeného na rozvoj kritického a kreativního myšlení na místní střední škole Jakaya, kterou navštěvují i někteří středoškoláci z Centra pro sirotky. Loni jsem již obdobný program realizoval a musím říct, že byl poměrně úspěšný (Kreativní workshop 2019). Řadu věcí jsem se posledně naučil a na základě toho bych chtěl nabídnout mnoho kvalitativních změn a zlepšení Další oblastí bude má spolupráce s koordinátorkou Bez mámy Míšou Gongolovou ohledně budoucích změn v centru pro sirotky v Mahangu. Společně se budeme věnovat zajišťování podkladů a náležitostí k realizaci projektu Vzdělávacího centra Mahango, který v rámci Bez mámy pomáhám realizovat.

3.  Co tě motivuje opustit své zázemí na 2 měsíce a jet pomáhat? – Prvotní motivace jet do Tanzanie respektive do Mahanga spolupracovat s organizací Bez mámy, byl jednak můj dlouhodobý zájem o subsaharskou Afriku, ale také příprava pro můj etnografický výzkum, který budu realizovat v rámci disertační práce. Nyní, když se na stejné místo znovu vracím je to jednak proto, že tyto motivy nadále trvají, ale počítám do toho nyní také fakt, že činnost organizace považuji za přínosnou a smysluplnou. Ohledně mezinárodní rozvojové pomoci Africe jsem byl vždy poměrně obezřetný a zaujímám k ní primárně kritický postoj. Obdobné aktivity sebou nesou vždy velká rizika jako je tzv. obchod s chudobou, vytváření závislosti obdarovávaných na obdarovávajících či v exportu a implementaci západního hodnotového systému. Pokud jde o organizaci Bez mámy, mohu ji však s čistým svědomím zařadit do kategorie těch, kteří se snaží realizovat vyvážený kulturně-sociální projekt, jež respektuje kulturní relativismus a jeho primárním cílem je podpora samostatnosti i kulturní integrity místních. Jsem trochu opatrný na slovo „pomáhat“, protože přínos, s nímž já osobně do Tanzanie přicházím, je mi v řadě oblastí hojně splácen zkušeností, kontakty, možnostmi, kterých se mi tam dostává. Svůj pobyt tedy spíše chápu jako určitou směnu založenou na vzájemnosti a reciprocitě. I když musím přiznat, že i prostá radost ze sdílení a her s osiřelými dětmi, je něco co mě osobně nabíjí a lidsky povznáší. 

Marie Hodinářová

 1. Na co se do Afriky nejvíce těšíš? - Neskutečně se těším na vůni právě rozkrojeného ananasu, na to, že budu muset uvěřit cizímu chlápkovi na motorce,(že je dobrej řidič,) a chytit se ho kolem pasu, protože jinak těžko někam po Tanzanii dojedu.  Na to, že třeba zase nějaké dítě, jako Ebeneza tenkrát, přijde na to, že oči jsou jako zrcátka, a budeme se na svůj obraz vzájemně koukat a u toho se culit. Taky, že mi malej Francis zabubnuje sólo na kanystr, na to, že poznám všechny, kteří v sirotčinci zatím přibyli, že mi ti velcí ukáží své nové domovy, že…

2. Co tam bude tvůj hlavní úkol? - Mít otevřené srdce? Objímat? Ale teď vážněji: Snad se podaří navázat na důvěru, které jsem se těšila díky svému půlroku in situ před třemi lety. A snad mi tak budou ochotni svěřit svoje sny, plány, cokoli, co by mohlo navést Bez mámu k vývoji pomoci, protože bez aktuálních znalostí statusu quo je jakákoli humanitární akce nějak bezzubá. A je mi jasné, že se mi to vůbec nemusí povést, jazyková bariéra je sviňa! :-) A přiznejme si, nejsem kdovíjaký plánovač. Ale když mi teče do bot, nemám zas tak špatné nápady. Takže doufám, že budu schopna doplnit tým, který ví, že jede učit, rozvíjet, plánovat.

Jo, a snad klapne i můj další, na technice závislý, úmysl. Pokud ano, kouknete se do Mahanga párkrát i v jednom nejmenovaném médiu. Pšt! Nezakřikněme to.

 3.  Co tě motivuje opustit své zázemí na pár měsíců a jet pomáhat? - U mne nejde hovořit o měsících, mám letenku přesně na 10.1.-10.2. Nechci být někým, kdo se prohnal cizími životy, navázal přátelství, a pak zmizí. Nyní jsem částečně zmizelá, jen sem tam vyměníme dopis. Je to jak s tou Exupéryho liškou, vzájemně jsme se ochočili, potřebujeme slyšet svoje kroky, vědět, že se umíme a chceme vrátit. Chci vidět děcka, i ti nejmenší už jsou školáci, tak rychle, než z nich budou pubertální klacci. Navíc o sirotčinci sem tam s někým mluvím, a když dojde na aktuální stav, chci být důvěryhodná. A taky tam bude v lednu tepleji než doma :-).

 Míša Bochníčková

  1. Na co se do Afriky nejvíce těšíš?  - Do Afriky se těším na to, že poznám novou kulturu, jiný životní styl a tamní přírodu. Těším se na zkušenosti, které mi Tanzanie nabídne.

2. Co tam bude tvůj hlavní úkol? - Mým hlavním úkolem bude zaměřit se s dětmi na procvičování anglického jazyka nejen prostřednictvím her. Na základě potřeb jednotlivých dětí bych se pak ráda zaměřila na rozvoj hrubé a jemné motoriky, dále na rozvoj oromotoriky, či zrakového vnímání. 

3.  Co tě motivuje opustit své zázemí na 3- 6 měsíců a jet pomáhat? - K odjezdu mě motivuje mimo jiné moje vnitřní ‘nutkání’ přispět jakoukoliv činností k lepšímu životu lidí, kteří potřebují pomoc, aby si později mohli pomoci sami. Ráda bych využila své zkušenosti s prací s dětmi, pro něco, co má podle mě smysl. Tuto příležitost chápu jako možnost šíření osvěty, a to v obou směrech. Ve vzdělávacích, zdravotních a dalších oblastech. A o životě v těchto zemích zvyšovat povědomí u nás.