Nejsem učitel ve smyslu, že bych disponoval pedagogických vzděláním, ale tady v Tanzanii se tak často představuji. Ono říct: „Mimi ni mwalimu,“ je jednak jednoduší, ale také mnohem srozumitelnější, než vysvětlovat směsici všeho, co skrze své zájmy, vzdělání, studium, výzkum a pracovní náplň v posledních letech skutečně dělám.

Když pak někomu povídám, že jsem přijel do Tanzanie „vyučovat na střední školu“, takřka každého napadne – Angličtina. Mzungu (běloch) přijel učit školáky anglicky, co také jiného… Když pak svahilsky upřesním, že seminář, který přednáším, je zaměřený na umění, kreativitu a kulturní relativismus, následuje často údiv doprovázený dlouhým typicky tanzanským „ahaaaaaaaa“, které je, věřte, poměrně nakažlivé.

O angličtině by se zde toho dalo říct mnoho, už jen proto, že si podle mě Tanzanie ukousla trošku velké sousto v tom, že, mimo jiné, na všech středních školách zavedla povinnou výuku v angličtině… Zatímco na základních školách se učí svahilsky. No, není to úplně ideální stav, má ambice však nespočívá v narovnávání lingvistického nesouladu v místním vzdělávacím systému. Mým záměrem je přinést mladým lidem na střední škole trošku jiný úhel pohledu na sebe, na svět, na druhé, na možnosti vyjádření svých myšlenek a pocitů.

Program, který jsem si pro studenty připravil, navazuje na mé zkušenosti z předchozí cesty do Tanzanie, viz článek „Výuka kreativity a kritického myšlení“. Tentokrát jsem se zaměřil na něco, co je zdejším mladým lidem důvěrněji známo. Jako ústřední motiv dvoudílného semináře následovaného praktickým uměleckým workshopem jsem si vybral hudbu reggae.

Reggae podobně jako další hudební styly, které jeho vzniku předcházeli, jsou inspirovány tradiční africkou hudbou a využívají prvky západního folku. Na Jamajce je to především mento a calipso, ve Spojených státech pak afro-americký jazz, blues a klasické RnB, které v rámci popkulturní scény jamajskou muziku ovlivnilo, a dalo vzniknout ska a později také reggae.

Záměrem tohoto výkladu bylo seznámit studenty jednak s procesy a potenciálem kulturní výměny, ale také s důležitostí studia historie, které pomáhá odhalovat původ a vazby událostí, jež mohou být inspirací pro směřování k budoucnosti jednotlivců i kulturních celků. V neposlední řadě pak vyzdvihnout určité hodnoty, které se v diskutované hudbě odráží, a to především motivace k činu a sdílení vlastních myšlenek, motivace k nakládání s vlastním životem, a hlavně také důležitost umění a tvořivosti pro seberozvoj a sdílení s druhými.

Nechtěl jsem partu puberťáků příliš trápit obsáhlým povídáním, proto jsem svůj výklad založil především na hudebních ukázkách s odkazem na významy jejich textů. Chtěl jsem, aby už podle názvů songů a zvolených interpretů bylo jasné, že se snažím, aby zábava a poučení šly ruku v ruce.

Na stěnu učebny, jejíž okna byla zakryta nejrůznějšími látkami a dřevotřískou, aby nás nerušilo prudké tanzanské slunce, jsem promítal videoklipy Boba Marlyho „One love“ , Jimmy Cliffa „You can get it if you really want“ , Niny Simon „I got life“ či Petra Toshe „Pick myself Up.“ Díky doprovodu basového reproduktoru bylo audiovizuální představení pro všechny velmi poutavé, což bylo vidět především podle toho, jak se pohupovali do rytmu a ve chvíli, kdy jsme došli ke konci druhé přednášky k závěrečné junglové pecky „Original Nuttah“ od Shy Fx, došlo i na regulérní tancovačku. :)

Při první interaktivní přednášce jsem studentům zároveň nabídl možnost účastnit se kreativního workshopu zaměřeného na malbu. Podmínkou bylo donést přihlášku ve formě libovolného obrázku ve formátu A4. Z celkového počtu přibližně dvou stovek studentů se tak nakonec na improvizovaném kurzu malby temperovými barvami sešlo 39 žáků a 2 učitelé.

Při práci se studenty mi tentokrát pomáhaly kolegyně Míša s Míšou a Maruška. Všichni zúčastnění jsme si to moc užili, a ačkoli všichni studenti pracovali se štětcem a temperami poprvé v životě, sešla se řada nápaditých obrázků. Atmosféra se nesla, jak jinak, než v tónech reggae a soustředění studenti si užívali pro ně zcela netradiční ojedinělou „výtvarnou výchovu“, kterou u nás žáci mohou považovat za naprostou samozřejmost.  Ačkoli jsme naším uspěchaným evropským pohledem odhadovali čas malování tak na hodinku, vůbec nám nevadilo, že jsme ve škole se vším všudy strávili takřka tři.

12. února máme domluveno, že všem studentům střední školy Jakaya uděláme výstavu, a následně několik nejlepších prací odvezeme do Česka jako dárek partnerské škole Fulnek, která Jakayu dlouhodobě podporuje. V některém z dalších příspěvků však budete mít možnost nahlédnout umělecká díla studentů z Mahanga i Vy!