Je 20.1.2022 00:30 a my zamykáme dveře svého domečku v Podbeskydí, abychom se vydali na opačnou stranu světa, za sirotky do Mahanga. Za malou chvíli se k nám připojí dobrovolnice Anička, studentka Ostravské univerzity a Eliška, kterou už snad není ani třeba představovat.

Než se dostaneme do Mahanga čeká nás dlouhá cesta, přinejmenším 50 hodin, ale možná i víc. Jak jednou překročíte hranici afrického kontinentu, neděje se nic podle plánu. Ale to ještě neznamená, že je to vždy ke škodě: loni jsme mysleli, že se z Prahy do Mahanga dostaneme za 24 hodin, ale nakonec jsme tam byli až za více než 72 :-). Zní to sice dost negativně, ale když se uváží, že jsme skoro 2 dny nečekaně čekali na 2x odložený vnitrostátní let na pláži indického oceánu, je to o poznání lepší :-).

Co je cílem letošní mise

Chceme se potkat osobně se všemi dětmi v naší péči. Zkontrolovat jak se jim vede, jestli jsou v pořádku a jak se jim daří ve škole.

Plánujeme pár zlepšováků v rámci centra pro sirotky Mahango, něco co usnadní náročný provoz a zase o kousek zlepší hygienu i charakter celého místa.

Intenzivně se chceme zaměřit na dlouholetý projekt, který jsme nazývali Škola škole. Rádi bychom ho zefektivnili a otevřeli pro podporu nejen českými školami, ale dárci všeho druhu. Chceme do projektu zapojit nové tanzanské školy, protože vidíme, že investice do vzdělání má největší smysl.

Členové zimní mise

Mě Míšu, Tomáše a Elišku už není třeba představovat. U projektu Bez mámy jsme už dlouho a do Tanzanie jezdíme pravidelně. Dlouhodobě a soustavně pracujeme na tom, aby pomoc byla realizována smysluplně, s otevřený srdcem a zdravým rozumem. Níže představujeme novou dobrovolnici a o nás se dozvíte už jen to, na co se do Afriky nejvíce těšíme.

Anička

Na co se do Afriky nejvíce těšíš?  Láká mě poznání africké kultury. Dostanu se do jiného způsobu života, který mě může mnoho naučit. Ráda bych poznala hodnoty Afričanů, jejich zvyky a vnitřní nastavení. Chtěla bych Afriku poznat všemi smysly a zapsat si vše do srdce.

Co tam bude tvůj hlavní úkol? Moji měsíční přítomnost věnuji dětem. Do volnočasových aktivit zapojím své vnitřní dítě, aby byly všechny hry a tvoření co nejzábavnější a zároveň plnily sociální a edukační funkci. Tělo, mysl i duše se budou prolínat každou aktivitou. S dětmi budeme objevovat okolní přírodu a z jejích zdrojů vytvoříme zajímavé výrobky. O přírodě se naučíme i z teoretického hlediska pomocí prezentace na téma ekologie. Děti se naučí o aktuálním stavu naší planety a rovněž se dozví, jak si zachovat dobrou podobu přírody. Mimo okolí se děti dozví o svém nitru, konkrétně o procesu dospívání. Můj program zní přesvědčivě, ale jsem si jistá, že tak, jak jsou živé děti, bude i můj program občas žít svými vlastními pravidly:)

Co tě motivuje opustit své zázemí na 2 měsíce a jet pomáhat? Pomáhat z přebytku- tak zní mé heslo. Protože je důležité mít chuť pomáhat potřebným, ale ještě důležitější je mít z čeho pomáhat. Mám na mysli psychickou vyrovnanost, fyzickou vyspělost a materiální zabezpečení každého pomáhajícího, aby byl schopný věnovat svému sociálnímu poslání 100% procent. Já měla v životě štěstí a ve všech oblastech života mám přebytek. To je důvod, proč chci své štěstí posílat dál ve formě sociální pomoci. Zároveň i já mám jako každý člověk na planetě touhu přispět světu svou maličkostí a změna začíná nejdřív od nás samotných. A není lepšího startu změny, než předávat vlastní štěstí.

Míša

Na co se do Afriky nejvíce těšíš?  Těším se až uvidím, jak zase porostly všechny děti, a jak se rozvinuly a prohloubily jejich přání a sny. Těším se a jsem zvědavá na nové podněty od našich tamních spolupracovníků, zejména od koordinátora Davida, který projektem Bez mámy žije stejně naplno jako my. Těším se na bezprostřednost lidí, pestrost přírody a chuť ovoce.

Eliška

Na co se do Afriky nejvíce těšíš?  Nejsem "těšící" typ. Takže, hlavně se těším, až tam budeme. Na všechny ty barvy, vůně, zvuky a především lidi. Na jejich úsměvy a dlouhé pozdravy. Ale taky na zmatky, nekonečné čekání a čas, který se řídí podle jiných pravidel. Na to vše, co úplně nechápeme, ale milujeme, a co nás stále nutí se tam vracet.

Tomáš

Na co se do Afriky nejvíce těšíš? Na to, že zase uvidím známe tváře a opět ochutnám ananas.