V 6:30 budíček, to tu dlouho nebylo. Balíme se a jedeme na celodenní výlet do Mbeya. Celá posádka je připravena v 7:30 nasednout do autobusu, ale nezapomínejme, že jsme v Africe. Autobus se tedy africky opozdil a přijel nás vyzvednout na 8:00. Naskákali jsme do autobusu a jedeme.

Ani ne 500 metrů od sirotčince jsme zjistili, že autobus nemá rádio, což je pro nás opravdu špatná zpráva. Naštěstí jedno z dětí zaběhlo někam do křoví a přitáhlo repráček. Hurá, můžeme jet dál. Neujeli jsme ani 300 metrů a znovu zastavujeme. Nabíráme kolemjdoucí žákyni místní školy. Má to do školy daleko, tak jí svezeme. Tohle gesto se mi opravdu moc líbí! Cesta do Mbeya trvá asi hodinku, po cestě nabíráme studenty z řad našich sirotků, kteří jsou na internátu, ať si taky užijí nevšední zážitek. Po cestě nás zastavuje 4x policejní kontrola. Co chtějí netuším, ale je to dost otravný.

 

Přijíždíme do města, první zastávka je na benzínce. Vyčůrat a znovu do autobusu. O 10 minut později už jsme na místním parkovišti. Míša nás rozděluje do malých skupinek po 4řech. Máme za úkol provést děti po městě. Navštívit banku, poštu, Tigo (zdejší operátor) a knihovnu. Vydávám se s dětmi na poštu. Posíláme s dětmi pohled mé kamarádce. Vysvětluji dětem, jak to na poště chodí. Kam se co píše, že potřebují známku, aby něco poslaly. Poslat pohled do Česka stojí 35 Kč, včetně nákupu pohlednice!!!

 

Další zastávka je v bance, kde se ptám na bankomat. Bankomat jsme našli. Opět celý proces: jak funguje bankomat, že potřebují kreditní kartu, musí zadat pin a nezapomenout vzít peníze i kartu zpět. Když mám vybráno 100 000 Tzs na naše cca 970 Kč, jdeme do Tigo. Platím si zde internetový balíček na měsíc a dětem ukazuji vysatvené mobilní telefony(smartphony). Když je všechno zařízeno, ptám se obsluhy v Tigo, zda mi ukáže směr do knihovny. Prodejce je velice ochotny a posílá se mnou ochranku z Tigo, aby nás doprovodila ke knihovně.

 


Mám radost, že jsem s dětmi za 1,5 hodiny stihla obejít všechno. V knihovně se setkáváme s druhou a třetí skupinou. Děti vidí, že mám v ruce brýle a chtějí se s nimi vyfotit. Jsou zvídaví a ptají se, na co je vlastně používám. Jestli je to proti prachu, či hmyzu. Nenapadlo je, že je to ochrana proti sluníčku. Na cestě zpět k autobusu se dětí ptám, co se jim z navštívených míst líbilo nejvíce, prý to byla knihovna. To potěšilo.

 

Nasedáme do autobusu a jedeme na vyhlídku. Není nic překvapujícího, že nás po cestě zastavuje znovu policejní kontrola. Tohle je fakt vtipný. Po 40 minutách stoupání se ocitáme ve výšce 2450 metrů nad mořem. Krásný výhled na celou krajinu. Děláme si společně fotky. Děti mají i dalekohled, tak zkouší, kam dohlédnou. Po krátké zastávce se vracíme zpět do města.

 

Je před námi slavnostní zakončení našeho výletu. Jedeme do evropské restaurace na HAMBURGRY. Po příjezdu nás mile vítají majitelé restaurace. Jdeme si všichni sednou do jedné venkovní části. Mají tu krásné kytky. Asi do 5 minut začnou servírovat. Děti jsou nadšené. Je velice vtipné je pozorovat, pro všechny je to poprvé, co ochutnávají hamburger ani neví, jak se to má jíst. Otevřou housku a začnou ho jíst postupně. Velmi se podivují nad listovým salátem v hamburgeru a ptají se patrona Josepha, proč je v tom jídle listí. Obsluha jim vysvětlila, že to není listí ze stromu, ale zelenina. Když se konečně dostaly také hamburgry k nám, nenecháváme děti na holičkách a všem ukazujeme, jak se jí se hamburger správnějí.

  

Při zaplacení se dozvídáme, že nějaký host zaplatil všem dětem nealko a ještě navíc jim objednal zmrzlinu! To je tak milé gesto! Většina dětí se dostává ke zmrzlině na poprvé.

 

Když sedíme v autobuse na cestě domů Míša si všimla, že jeden z nejstarších kluků Aden nanuk nemá v ruce. Ptá se:„Proč nejíš ten nanuk?“

Klučina odpovídá: „Já si ho nechávám na potom.“

Míša „Vždyť to není sladkost, to je zmrzlina“ Aden odpoví: „ Já, vím.“ Míší to nedá a ještě dodává: „ Ale zmrzlina se v tom parnu za chvíli rozteče!“

V tu chvílí mu to doklapne, ale to už se směje celý autobus a i Aden si konečně pochutnává na nanuku: „Hmm, to je fakt moc dobrý!“.

Po cestě odvážíme studenty na jejich školy a my se s dětmi vracíme do Mahanga.

 

Pro všechny to byl dlouhý ale krásný zážitek.

 

Děkujeme všem dárcům, kteří podpořili tento „Výlet za poznáním“!