Vlaštovky se už měsíc snaží zahnízdit marně

Třikrát jim shodili hnízdo. Je mi vlaštovek líto, u nás doma se říkalo, že když vlaštovka zahnízdí na domě, je to požehnání. U babičky hnízdily přímo nad vchodem – a to už je, páni, pořádný risk. Občas se stalo, že teta spěchala do práce a hned ze dveří se musela vrátit rovnou do sprchy.

Říkám si, že by možná ubylo komárů, kdyby je tu nechali. Slepičí trus nebo kachní trus (opravdu pořádný, za který by se nestyděl ani pes) je kolem ubytovny všude. Ale vevnitř ho nechtějí. Chápu to. Všechno má své meze.

Do kostela na kole

Všichni se diví, že umím jezdit na kole. Děti ze sirotčince to umí taky, ale mnoho lidí ze vsi ne. Nikdy neměli příležitost. Kudy projíždím, tam mi gratulují. Gratulují mi i v kostele.

Ještě větší borec jsem, když jedno z unavených dětí beru na nosič a vezu ho s sebou domů. Přiznám se ke svému poprvé – nikdy dřív jsem nikoho na „zicku“ nevezla.

Neděle her

Odpoledne v neděli si vždycky hrajeme. I když už dobrovolnice odjely, hraju si s dětmi alespoň já. Místní to nedělají, ani vychovatelé, ani sestry. Asi to neumí. Hádám, že v jejich dětství si s nimi nikdo nehrál.

Začínáme vždycky až po obědě ve dvě. Já si přináším silnou kávu, abych měla pevné nervy. Nejdřív kreslíme na velký papír, dívám se, jestli ho děti dokážou zaplnit. Pak rozkládáme a skládáme céčka na soutěž - cvičíme drobnou motoriku. Učíme se trochu anglicky, ale jednoznačně nejvíc děti baví přetahování lanem. Smějí se, ale jsou drsní. Po třech kolech se jdeme uklidnit pexesem.

---------

🥲Stále nám nefungují sociální sítě a reakce na naše odvolání nepřišla. Pokud můžete sdílejte náš blog na facebooku vy! (Vykopírujte adresu článku blogu a vložte do příspěvku na facebooku, přidejte komentář: @Bezmámy mise pokračuje!)

Děkujeme 🙏. ASANTE

👉 Alespoň všichni budou vědět, že jsme v pořádku a pokračujeme v projektech!