V našem projektu Pomoc školám je Ilungu poměrně nováčkem. To však nic nemění na tom, že spolupráce zde funguje skvěle. Není ovšem pravidlem, že škola hned od začátku zvládne vše na jedničku – dodržet stanovené termíny, zajistit podíl vesnice, domluvit se na řešení problémů a ještě k tomu správně vyplnit požadované formuláře. Většinou školy selhávají právě v tom posledním. V Ilungu ne.

Pokrok je možný i s malým týmem

V Ilungu kryje záda panu řediteli velmi schopná mladá učitelka, která to pochopila hned napoprvé a vyplňuje formuláře na jedničku. Celý tým učitelů – celkem čtyři na osm tříd – je  složen z mladých a motivovaných lidí.

Společně jsme letos udělali obrovský pokrok – střecha nad novou budovou dvou tříd. Než se podaří zrekonstruovat všechny třídy školy, potrvá to ještě pár let, ale jen díky stabilnímu příspěvku 50 000 Kč ročně si na to můžeme vůbec troufnout. A právě takový dar přináší viditelnou změnu, která motivuje i celou vesnici ke spolupráci. Najednou se rozvoj školy stává něčím reálným, nejen pouhým snem.

Brambory a kameny, toť vše

V Ilungu je situace trochu složitější – leží vysoko v horách. Specifické podmínky místa neumožňují místním téměř nic jiného než po celý rok pěstovat brambory. Na rozdíl od škol v blízkosti Mahanga, kde mimo sezónu rýže mohou lidé vyrábět cihly, tady to nejde. Cihly se musí dovážet z jiných lokalit, což se prodraží. Na druhou stranu tu snadno seženou kameny na základy budov.

Aby si děti měly s čím si hrát

Zástupci vesnice i učitelé jako jednu z priorit do budoucna zmiňují sportovní vybavení a hřiště – aby si děti měly s čím hrát. Ani si nevšimli, že vezeme na motorce celý pytel balónů. Dva oficiální na tělocvik (fotbal, volejbal) a další na volnou zábavu o přestávkách nebo po škole. Jakmile to zjistí, všichni se radují.

Vysvětlujeme jim, že tuhle radost vymyslel jejich český parťák a že peníze na míče věnoval bokem, aby se všechny "neprostavěly" a zůstalo i na malé radosti. Všichni se smějí a tleskají.

---- Chceš přinášet radost dětem ve školách? Mrkni, které školy by to uvítaly: IBUNGU, LYENJE, IDUYA, MOTOMOTO, MALAMBA, SIMIKE, MAJOMBO

-------------
Píšu a přes rameno mi koukají děti

Sedím venku na dvoře a píšu tento blog. V pokoji se nehýbe vzduch a chtějí mě tam sežrat komáři. Jenže na dvoře se místo komárů se ke mně slétly děti. Přilákal je rozsvícený displej notebooku. Bílá stránka ve Wordu a pár prvních vět je pro ně nepochopitelným lákadlem.

Čekají, že pustím pohádku, jako to dělám každou sobotu a neděli? Nebo je prostě fascinuje to "rozsvícené cokoliv"?

Malá Blessi si přisunula kbelík a posadila se mi za pravé rameno. Scola to viděla a udělala totéž. Vydrží koukat celé desítky minut, ale zároveň vnímají všechno kolem a potichu si povídají.

"Ta má krásné vlasy, koukej."
Mluví o mně. Moje hladké vlasy jsou pro ně lákavé. Děti v téměř každé škole to zmiňují a často se jich chtějí dotknout – a taky to dělají.

Mezitím se setmělo. Blessi vzhlédne k nebi a řekne:
"Měsíc usíná."

Měsíc, který v noci přeci nikdy nespí je vysoko na obloze, ale zahaluje ho mlžný opar jako peřinka.