Ještě před pár lety běhali po dvoře centra Mahango s odřenými koleny, schovávali se před deštěm a hádali se, kdo dostane víc rýže. Dnes si balí kufry na univerzitu.
James a Samson – dva kluci, kteří vyrůstali v Centru pro sirotky Mahango – udělali krok, o kterém se jim kdysi ani nesnilo.

 Ještě před univerzitou museli nastoupit na 3 měsíční vojenský výcvik (pozn. v Tanzanii je povinný, jak pro chlapce, tak pro děvčata)

V Tanzanii rozhodují výsledky, ne přihlášky

Na univerzitu se v Tanzanii nedostanete díky motivačnímu dopisu ani pohovoru. Rozhodují jen výsledky závěrečných zkoušek na střední škole – a jen ti nejlepší mají šanci pokračovat dál.
Letos se to podařilo čtyřem mladým lidem podporovaným Kmenem Bez mámy: třem chlapcům z centra Mahango (James, Samson a Aden) a dívce Wildě, která prožila dětství u příbuzných a učitelů, ale jen díky Bez mámy mohla postoupit na střední školu a dál.
Za jejich úspěchem ale nestojí jen talent, nýbrž i úsilí celého týmu Bez mámy. V centru na jejich přípravy dohlížela sestra Epifanie, na středních školách sledoval jejich pokroky koordinátor David. A díky misím Bez mámy z Česka poznávaly děti svět jinak – formou her, výletů, prezentací a aktivit, které rozvíjely kreativitu, sebevědomí i chuť objevovat.
I díky tomu dnes dokážou naplno využít příležitosti, které jim vzdělání nabízí.

James – dvojče, které vytrvalo

James přišel do centra Mahango v roce 2011 spolu se svým dvojčetem Jacobem. Byli to dva drobní, ušmudlaní kluci s velkýma očima, které by člověk nejradši umačkal v náručí :-D.
Přišli, když jim bylo sedm. Byli hladoví, špinaví a ustrašení. Měli už chodit do školy, ale nechodili. Věděli jen to, že jejich rodiče zemřeli a že se u nás budou mít lépe než u babičky, která péči o ně absolutně nezvládala. Dlouho trvalo, než si zvykli, že mají postel, jídlo a klid. A ještě déle, než se přestali v noci pomočovat.

Z těch dvou byl James vždycky ten živější, hlasitější, trochu rošťák. Kdežto Jacob působil rozumněji, byl výřečný a ve škole se mu dařilo hned. Odjakživa chtěl být kněz nebo učitel. James se tak trochu ztrácel v jeho stínu – a možná právě proto tolik vymýšlel lumpárny. Ale jak rostli, všechno se srovnalo. Dnes stojí James pevně na vlastních nohách a ví, co chce, zatímco Jacob opustil vzdělání a hledá si svou cestu jinak.

James vytrval. Dostal se až na univerzitu v Mbeya, kde brzy začne studovat obor sociální práce, protože chce pomáhat lidem, dětem. Miluje hudbu – odjakživa. Když dobrovolnice Rozina přivezla do centra kytaru, James se jí hned chopil. Od té doby hraje při každé příležitosti. Hudba je pro něj způsob, jak mluvit o věcech, které se slovy těžko vysvětlují. Třeba i to bude jednou součást jeho životního poslání.

Samson – ten, kdo za nic na světě netančí

Samson přišel do centra o něco později než James a Jacob. Na rozdíl od nich nepocházel z vesnice, ale z města. Jeho rodiče nezemřeli – prostě ho opustili. Babička se snažila, ale dvě děti sama nezvládla. Jeho sestra Edna u ní zůstala, Samson musel odejít.

Byl jiný než ostatní děti – vždy klidný, přemýšlivý a rozvážný. Spíš introvert. Od první chvíle, co dostal od rodičů na dálku z Česka pastelky, ho bavilo malovat – a šlo mu to! Když se v centru dělaly úkoly do školy, děti ho obklopily a prosily, ať jim nakreslí slunce, dům, člověka, buňku… všechno mu šlo od ruky.

Naopak tanec – ten byl pro něj utrpením. V zemi, kde tančí každý a kde se rytmus cítí dřív, než se rozumí slovům, to působilo skoro nepochopitelně. Samson se zvedl ze židle jen tehdy, když ho k tomu někdo opravdu donutil – a i pak se jen nesměle zavlnil, aby měl pokoj. A tak to má dodnes.

Dnes se Samson chystá na univerzitu v Dar es Salaamu, kde bude studovat inženýrskou hydrologii. Možná jednou pomůže přivést vodu do dalších škol, které Bez mámy podporuje – anebo kamkoliv, kde to bude nejvíc potřeba.

Letos univerzity začínají později – kvůli volbám

Zatímco loni už v říjnu běžel v Tanzanii nový semestr, letos se brány univerzit ještě neotevřely.
Vláda je nechala zavřené, aby se studenti mohli zúčastnit prezidentských voleb.
Tanzanie je obrovská země a cesta domů bývá pro mladé náročná – finančně i časově. Proto se začátek akademického roku posunul až po volbách.

Pro naše studenty je to zkouška trpělivosti. Představte si, že by něco podobného udělala vláda u nás. Zavřít univerzity kvůli volbám? Těžko představitelné. Pod pojmem demokracie si Afrika mnohdy představuje něco trochu jiného než Evropa.

Chceš být součástí dalších takových příběhů dětí?

Většinu velkých dětí už nikdo „adoptovat“ nechce. Nejsou malé, nejsou roztomilé.
Ale právě teď, když dospívají a formují cestu své budoucnosti, nás potřebují nejvíc.

• Podpoř konkrétní dítě na cestě za jeho vzděláním:👉 Radost dětem – Podpora konkrétních dětí,
•  nebo přispěj na iniciativu výletů za poznáním, které dětem otevírají oči, rozšiřují obzory a podporují jejich kreativitu a osobnostní rozvoj: 👉 Radost dětem – Výlety za poznáním.

☝️ Možná právě díky tobě se další dítě vydá z prachu dvorku až na univerzitu. 🧡