Mise Bez mámy nezačíná v Africe. Začíná ve sněhu.
V neděli ráno kloužou cesty, na zahradě se tvoří závěje a příjezdová cesta k domu v Dobraticích má poctivých dvacet centimetrů sněhu. V noci z neděle na pondělí máme vyrazit směr Vídeň – na letiště, odkud už je to jen pár přestupů do Tanzanie. Jenže sněhová kalamita v Moravskoslezském kraji nám do plánů vstupuje dřív, než bychom chtěli.

Traktorista–vyhrnovač nikde. A v hlavě se honí otázka: Co když to v noci nestihne? Co když ráno osobákem třiceticentimetrovou nadílku prostě neprorazíme?
Rozhodnutí padá rychle – vyrazíme už večer. Afrika si na nás ještě chvíli počká, ale mise už začala.

Proč jsme zase tady

Navzdory tomuto lehce dramatickému startu probíhá zbytek cesty až podezřele hladce. Žádné zpožděné letadlo. Žádný zapomenutý batoh v taxíku. Dokonce ani nefunkční klimatizace v nočním třicetistupňovém Dar es Salaamu. Zkrátka – všechno šlo „na Afriku“ nezvykle dobře.

Ale kvůli cestování tu nejsme. Nejsme tu proto, abychom popisovali, jak komfortní (nebo nekomfortní) může být přesun do tropů.

Každoroční mise Bez mámy tradičně probíhá mezi lednem a březnem. Jejím smyslem je dlouhodobá práce, vztahy a návaznost. Ne rychlá pomoc, ale postupné kroky, které dávají smysl v čase.

Navazujeme na podporu konkrétních dětí, na partnerství s venkovskými školami, kde se rok za rokem zlepšuje zázemí pro výuku. Pokračujeme v projektech, které znáte ze sbírek roku 2025 – třeba Dvorek plný smíchu nebo Studna pro dvě školy.

A letos je tu ještě něco nového. Projekt, který se postupně krystalizoval nejen v našich hlavách, ale i v srdcích. Zatím ho budeme tvarovat, zkoušet, ladit. Můžeme ale prozradit jedno:
budeme se věnovat dětem přímo ve venkovských školách.

Tam, kde děti často nemají hry, hračky, knihy ani další podněty. Kde je škola druhým domovem – skromným, zaměřeným hlavně na tradiční výuku, která mnohdy dětem nenabízí prostor pro objevování, kreativitu nebo vlastní iniciativu.
To chceme změnit. Nabídnout dětem prostor pro spolupráci, pohyb, tvoření, přemýšlení. Prostor, kde mohou zažít, že i ony samy dokážou něco ovlivnit. Letošní mise je především o tomhle.

Co nás na této misi čeká - stručně

Na papíře to vypadá poměrně přehledně. Realita v Tanzanii bývá… no, často trochu jiná. Přesto máme plán:

• Návštěvy 19 škol zapojených do projektu Pomoc školám
  Plánování prací na další rok, návaznost a kontrola toho, co se podařilo. 
• Delší pobyty ve 2–3 vybraných školách
  Právě tam budeme zavádět nový projekt zaměřený na rozvoj dětí. 
• Osobní setkání s dětmi z projektu Radost dětem
  Tam, kde to bude možné. A také vyzvednutí dopisů pro jejich parťáky z Česka. 
• Přípravy realizace studny pro dvě školy
  Přesný rozpočet, domluva s místními, technické detaily. Na projekt je stále možné přispívat - pomozte, ať to dotáhneme do konce 
  Menší projekty a vztahy
  Drobné aktivity, které možná nejsou tolik vidět, ale drží celý systém pohromadě.
  Kdo tvoří tým (a proč je každý trochu jiný)

Mise je i o lidech

Míša
Přijíždí jako první a odjíždí jako poslední. Koordinátorka Bez mámy i celé mise. Je u všech projektů osobně a letos se nejvíc těší právě na nový školní projekt.

Tomáš
Předseda Bez mámy. Mise se účastní zhruba jednou za dva roky – aby projekty posunul dál, uchopil nové aktivity strategicky a dal jim dlouhodobý směr.

Adéla
Dobrovolnice a pravá ruka Míši. Do nového projektu přináší pohled rozvoje dětí skrze pohyb. Připravila si inspiraci pro místní učitele tělocviku.

Hakuna Matata EUK - studentský spolek gymnázia Hladnov
Čtyřčlenný tým (paní učitelka Sabrina a studenti Richard, Adéla a Monika). Jejich cílem je škola Mlondwe, kde stráví minimálně týden společných studijních i volnočasových aktivit. Chybět nebude ani přírodovědná expedice do Národního parku Kitulo.

Eliška
Dobrovolnice a posila projektu Pomoc školám. Letos posílí také kreativního ducha týmu a bude trénovat učitele i místní koordinátory v jednoduchých tvořivých aktivitách s dětmi.

Malý vhled do zákulisí

Dobrovolník si na misi osobně vystačí s pár kusy oblečení, sandály, základní hygienou, opalovacím krémem a repelentem.
A přesto veze skoro padesát kilo.

Letos jsme s Tomášem vezli třeba čtyři kempingové postele, stůl, nafukovací karimatky nebo dobíjecí svítilnu. Všechno proto, aby dobrovolníci mohli zůstat déle i v těch nejodlehlejších školách – tam, kde není elektřina ani postel samozřejmostí.

Při každém přestupu letadla člověk trochu trne. Jestli se obsluze nebude něco zdát. Jestli zavazadla neskončí někde v meziprostoru.
Tentokrát dojela všechna. Snad budou mít podobné štěstí i další dobrovolníci, kteří teprve dorazí.

Sledujte nás - buďte u toho!

Změna se neděje přes noc. Děje se po malých krocích, skrze vztahy a skrze to, že se ověřuje, co se osvědčí v praxi a co nikoliv - to platí především pro nově vznikající projekty.

Budeme rádi, když budete sledovat naše kroky. Na blogu budou přibývat články, jak nám čas a internetové spojení umožní. Na sociálních sítích slibujeme vyšší intenzitu příspěvků (INSTAGRAM, FACEBOOK) ---- Uvidíte nejen výsledky, ale i proces. Radosti, starosti, úspěchy i pochybnosti, drobné posuny i velké kroky. Dětské úsměvy, výsledky spolupráce, pestrou africkou krajinu i vtipné bizarnosti, které nikdy nechybí. 

Pokračování příště. 🌍