Simon Mwangoka

tě bylo téměř od narození v kojeneckém ústavu v Igogwe, 100 km od základny našich projektů v Mahangu. Zjišťování jeho původu a okolností ztráty rodičů je téměř nemožné.  Dnes je v centru pro sirotky v Mahangu. Nedávno do Centra v Mahangu dorazila také jeho mladší sestřička Scola.

--------

 ASANTE

Děkujeme adoptivnímu rodiči paní Janě z Prahy (VS: 222112)

Aktuálně hledáme adoptivní rodiče (od ledna 2025), kteří by se spolupodíleli na Simoniho podpoře (5400 Kč/rok)

ASANTE: Děkujeme rodině z Dolních Domaslavic za podporu do konce roku 2024

--------

O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ (2025)

Ze školy ho už vyhodili. Opakovaně nebyl schopen udělat národní srovnávací zkoušky. Není to překvapení, neumí ani číst ani psát. Najít pro něj specializovanou školu není jednoduché. Težko říct, kde mu bude lépe, jestli někde daleko ve speciální škole nebo mezi svými zde. 
 
Simon pohledem dobrovolnice Marie 
Simon na školu moc nestačí, a tanzanský systém sám o sobě ho podržet moc neumí. Naštěstí má hezký a pozorný vztah ke zvířatům, je něžnější, než jeho ségra Scola, a také je možné naučit ho opakující se povinnosti. A tak věci, které jako malý odkoukal, neúnavně dělá. Zametá dvůr a kurník. A něžně hladí po obličeji a vlasech. Potřeboval by jednoduchou srozumitelnou práci, které by se mohl naučit, a která by mu dala jednou obživu. 

2024

Simon letos nastoupil opět do 4. třídy základní školy. Průběžné srovnávací zkoušky nezvládl a obávám se, že jeho mentalita mu nedovolí je zvládnout nikdy. Nicméně kontakt mezi ostatními dětmi mu velmi prospívá. Když si zažije sociální, kulturní a pracovní návyky, bude to pro jeho život prospěšné. Já na něm vnímám pokroky každý rok.

Zlepšuje se například v kreslení. Ještě před dvěma léty prostě jen začernil papír, dneska zkouší kreslit vše, co mu dám za úkol. Vždycky chvíli protestuje, že to neumí a neví jak. A když mu třikrát řeknu ať to zkusí, tak to opravdu zkusí a vlastně máme pak radost oba. Loni se naučil kreslit slunce, dům a dokonce i kočku, letos už zkoušel člověka, strom a auto. Akorát se u auta nemohl stále dopočítat kol. Kromě kreslení Simoni také rád vybarvuje omalovánky. Strašně rád skáče přes švihadlo, ale málokdy se mu podaří víc než 4 skoky, i tak je šťastný. Umí hrát pexeso a zkouší také skládat jednoduché puzzle.

 Simonimu sice chybí intelekt, ale je k lidem velmi empatický. Když se nakláním ke kohoutku s vodou, přijde a chytne mi vlasy. Kdokoliv má otevřenou kapsu, tak mu ji přijde zavřít. Zastane se mladší sestřičky, když se ji snaží starší kluci přemluvit, aby jim dala kus ze svého jídla (ona jí jako první, protože je nejmladší).

O sirotkovi - 2019/2020

Simon absolvoval první rok školky, ale do školy ještě letos nejde. Potřebuje ještě jeden rok aklimatizace. Na učení není nejbystřejší, ale dělá drobné pokroky. Děti v Centru ho mají rády a pomáhají mu. Naučil se letos alespoň tři nová slova v angličtině, která si neustále opakuje: fish, window a pineapple (ryba, okno, ananas). Baví ho malování, ale nejde mu to ještě moc dobře. Proto si raději nechá obrázek předkreslit a pak se snaží vybarvovat. Co ho baví je dětská desková hra Opice spinká, kterou poslal dětem jeden dárce. U této hry se všechny děti nasmějí a trénují si anglické výrazy pro různé ovoce. Co rozhodně zůstává je jeho vášeň pro tanec, hudbu a bubnování. I kdyby padal únavou, tak s prvními rytmy bubnu jako by dostal adrenalinovou injekci.
Každé z dětí se musí v Centru podílet na různých domácích pracích. Simonova zodpovědnost pro tento rok je péče o kachny. Naštěstí v tom není sám, ale další 3 starší děti mu pomáhají. Kromě toho se děti v rámci skupinek střídají v kuchyni nebo se podílejí na úklidu jídelny nebo venkovních úkolech, aby se učily praktickým dovednostem do života.

O sirotkovi - 2018/2019
Simon je miláček v  Centru, je s  ním velká legrace, aniž by si to uvědomoval. Někdy se stává, že večer skoro usíná nad talířem, ale stačí když starší sirotek Fadhili udeří do bubnu pár rytmů a Simon vyskočí rychle a začne tancovat. Tancovat by vydržel až do půlnoci, kdyby jej vychovatelka neodtáhla do pokoje a neuložila ke spánku. Simon také sám umí bubnovat. Přestože mu je teprve 6 let, jde mu to dobře.   
Simon začal letos chodit do školky, když jsme mu přinesli novou uniformu, byl radostí bez sebe. Do školky chodí s ostatními dětmi denně 2,5 km tam a 2,5 km zpátky. V  africkém slunci to není žádná legrace, proto je občas vychovatel Josef sveze na motorce.  

O sirotkovi - 2017/2018

Simon je nejroztomilejší děťátko v sirotčinci, díky svým očím je zaslouženě benjamínkem, přestože ve skutečnosti nejmladší není. Potřebuje větší péči, protože je svérázný a v něčem trochu pomalejší. Rád hraje na buben a tancuje a je šílený, když slyší hučet motor. Autíčko, které dostali všichni malí kluci k Vánocům opěvoval nejméně týden. Rád se tulí a mazlí. Dříve se nerad o cokoliv dělil, což ho postupně v Centru naučili příkladem jiných dětí a opakovanými cvičeními. Teď už mu to jde a ví jak na to. Dostal krásný baťůžek k Vánocům, ale má jej schovaný do dalšího roku, protože ještě nebyl shledán úplně schopným návštěvy vzdálené školky. Spolu s Annou a Francisem se učí s vychovatelkou doma a na divoko dovádějí kolem domu.

"Vůbec nejmladší je Simon, kterého to v noci taky někdy dostihne. Možná mu ještě nejsou čtyři, nejčastěji pláče a nejčastěji neposlouchá. Ale když neposlouchá, tak se u toho neodolatelně směje, takže máte co dělat, abyste na svém pokynu trvali natvrdo. Když jsem přijela, říkali mi, že nemluví. Což není pravda! Rozhodně je dost slyšet. A on a já jsme v opakování slyšeného podobně úspěšní. On to má ale daleko víc na háku!" ...z blogu naší dobrovolnice Marie (2017)