Peter Yuda Tadei
Petr přišel do sirotčince jako podvyživené děťátko v roce 2015. Za dva roky, co je u nás v Centru, už to dohnal, ale objevila se jiná zranění, která si nese z minulosti. Je nejmladší ze sourozenců Scolastica-Eliah-Peter.
--------
ASANTE
Děkujeme Lidušce z Nového Jičína za podporu nutných životních nákladů (VS: 2297)
Děkujeme Ivaně a Petrovi z Heřmanova Městce za příspěvek na školní náklady na státní střední škole (VS: 229797).
--------
O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ - 2025
Peter letos chodí do třeťáku na střední, loni úspěšně prošel národními srovnávacími zkouškami, gratulujeme. Prý hraje za školu fotbal, tak pokukuje, kde by sehnal kopačky.
Peter pohledem dobrovolnice Marie
Kdysi malý “Pita”, dnes už silný mladík. O věcech se snaží přemýšlet, jen mu to dost komplikuje angličtina. Přestože se v ní učí. Ale v tom není sám, je to bolest místního školství. Vždycky byl spíš vážný na první pohled, ale rád dělá vtipy, které pobaví zejména dospěláky. Při nedělní zábavě, kdy se s dobrovolníky hrají hry, spolehlivě řídí jednu ze skupinek.
2023
Petr už dávno není nejmladší dítě v sirotčinci a už vůbec ne otloukánek, nyní už se řadí k těm velkým klukům. Letos začal chodit na střední školu. I když jeho studijní výsledky nejsou bůhvíjak dobré, je důležité aby do školy chodil. Africká škola je nejen o informacích, ale i o disciplíně a výchově. Když dítě přestane chodit do školy příliš brzy, připravuje se o kus dětství a bezstarostnosti. Petr má nevšední přátelskou povahu, zároveň je velmi vtipný - takový ten rozšafný bavič. Všechny děti ho zbožňují. A nejen ony!
O sirotkovi - 2019
Petr je malý roztomilý kluk, který pořád něco brebentí a směje se od ucha k uchu. Petr spolu se svým starším bráchou Eliahem nastoupil letos do 4. třídy.
Ve volném čase baví Petra tančit. Děti si za prodanou kasavu z pole, na kterém pracovaly, koupily pořádné rádio a když jim vychovatelé dovolí a elektřina zrovna jede, tak trsají pod velením nejstaršího sirotka Francise, kterému říkají DJ.
O sirotkovi - 2017/2018
Petr přišel do sirotčince jako podvyživené děťátko. Za dva roky, co je u nás v Centru, už to dohnal, ale objevila se jiná zranění, která si nese z minulosti dříve, než byl v Centru. Podobně jako Imanuel, Amos nebo Marie byl v dětství zneužívaný. Díky péči sestry Epifanie se s touto skutečností pomalu, ale jistě vyrovnává. Petr je velmi hrdý na to, že je řazen mezi velké děti, ale občas se nachomýtne u malých, hraje si s nimi a dostává se mu stejných benefitů. Jeho schopnost číst a psát není nijak závratná, proto mu s dopisem pro adoptivního rodiče musely pomáhat starší děti, zejména Stela.
"Peter je trošku smolař. Jestli máte bratra, který byl v každé šarvátce ten otloukánek, tak víte, o čem mluvím. Ano, byl to on, kterého prý ztratil řidič pikipiki (-místního mototaxi), aniž na to přišel. Ten řidič. Peter o tom nejspíš věděl dost dobře. Z bitky s Eliahem si rozbitou bradu odnáší také on. Padává mu hlava únavou při čekání na večeři a není přítel s malou násobilkou. Občas si do něčeho potřebuje bouchnout. Ale taky umí krásně snít u jídla. Zavře oči a krmí se poslepu. Usmívá se. Těžko říct, odkud v tu chvíli přilétají jeho pečení holubi. Nebo vezme klacek a hraje si na slepce. Sice trochu švindluje, pomrkává, aby to do něčeho nenakouřil, a taky chce vidět, co já na to, ale nikdo jiný tu podobnou hru nehraje." ...z blogu naší dobrovolnice Marie (2017)