Imanuel (Siyawezi) Fred
Po smrti svých rodičů v roce 2004 o Siyaweziho pečovala jeho teta, bydleli ve vesnici Simike (70 km daleko od místa, kde se chlapec narodil). Když teta v roce 2011 zemřela, stěhoval se Siyawezi k dědečkovi. Jenže dědeček je velmi starý a pečuje navíc o postiženého chlapce Vasca. Byli velmi chudí a dědeček se nemohl pořádně o Siyaweziho postarat, také ho nemohl posílat do školy.
Nyní bydlí Siywezi v sirotčinci, kde dostal jméno Imanuel. Chodí do školy, je velmi pracovitý, pilný a učenlivý. Chtěl by stát učitelem.
--------
ASANTE
Děkujeme adoptivním rodičům rodině Petrově (VS: 2263)
--------
O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ (2024)
Ima letos ukončil středoškolské vzdělání. Výsledky národních zkoušek sice nepatřily mezi ty nejlepší, ale důležité je, že prošel! Ještě není jisté, jestli bude „vybrán“ (vláda uděluje místa) pro další studium (tzv. high school), ale vzhledem k tomu, že žádá o školu se zaměřením na zemědělství, tu jistá šance je. Držme mu palce.
Během času naší mise, Ima pracuje na poli s rýží. Dokonce ovládá „power tiller“, což je takový malotraktor k orbě půdy. Je to silný a pracovitý kluk. Je velmi hodný a také snaživý. Ve studiu by rád pokračoval, tak snad se naskytne něco vhodného.
Společně s Imou jsme navštívili letos jednu přírodní rezervaci Kipengere. Jako první ze sirotků byl s námi na takovém výletě, ale prostě si zasloužil nějakou odměnu za zvládnutí studia. Měl velkou radost a večer dělal prezentaci pro ostatní děti, které zůstaly doma.
O sirotkovi - 2019-2020
Imanuel loni ukončil úspěšně základní školu, jeho velmi pěkné výsledky nás motivovaly, abychom ho poslali na soukromou střední školu Ulambya do Mbeya. Už tři kluci z Centra zde absolvovali první ročník s velmi pěknými výsledky, což bylo na přeplněné státní škole stěží představitelné. Naši sirotci jsou na škole Ulambya velmi spokojeni, protože se učí rádi, a to dokonce i ve volném čase v sobotu a v neděli. Kromě toho ten den věnují návštěvě kostela, velkému úklidu tříd a praní vlastního oblečení a školních uniforem.
O sirotkovi - 2018/2019
Imanuel letos nastoupil do 7. třídy, tedy do posledního ročníku základní školy. Pokud se mu podaří tento nejtěžší ročník uzavřít úspěšně, bude moci příští rok pokračovat na střední školu.
Občas ho popadne dobrodružný duch, třeba na Silvestra se vypařil ze sirotčince a šel na návštěvu k příbuzným do 10 km vzdálené vesnice. Dneska už ví, že se na takovou návštěvu může vydat, jen když se předem zeptá svých vychovatelů.
Má rád, když je dost času na učení a nesnáší, když se děcka mezi sebou hádají nebo perou.
O sirotkovi - 2017/2018
Imanuel je klidný nenápadný kluk, který zakusil v dětství mnoho příkoří. Letos vyplavala na povrch smutná skutečnost o jeho sexuálním zneužívání v době, kdy ještě nebyl v sirotčinci. Nyní když o tom ví vychovatelé a sirotčincová máma Epifanie, společně pomáhají všem zneužívaným dětem toto překonat. Imanuel se spolu s Inocentem po celý loňský rok staral o stůl pro dospělé, pomáhal servírovat jídlo a když bylo potřeba i pomýt nádobí. Umí vařit. Nejlépe z celého sirotčince připravuje Mlendu, což je jídlo podobné špenátu, ale s typickou slizovitou konzistencí. Dobrovolníci jej odmítají jíst, ale místní jsou na něj zvyklí. Nejí se všude v Africe, ale zejména v Usangu, kde leží i Mahango. Ima vypěstoval tři krásná Manga, sám z vlastní iniciativy a rovnou ze semínka, ne z koupené sazenice. Držíme mu palce, ať dál skvěle rostou!
"V páté třídě je Imanuel. Mívá trochu posmutnělé oči a dlouho jsem si neuvědomovala, že je ještě tak malý. Je to prostě kluk, co v sobotu ráno popadne hrnec a vaří kukuřičnou kaši pro všechny. Teď má teda trochu pauzu, protože schrastil ze stromu dolů a dost si užil se svojí skoro zlomenou rukou. Ale také má, na rozdíl od většiny ostatních, opravdu úhledný styl písma. Rád nosí dlouhou vyšisovanou fialovou košili-pláštík, asociuje mi chemikáře. Koneckonců, kdo ví, co za chemické pochody provází příprava afrického poridge?" ... z blogu naší dobrovolnice Marie (2017)