Inocent Jeno

Inocent je kluk, který ztratil rodiče dvakrát. Prvně ty své biologické a pak znovu adoptivní. Teď se usmálo štěstí a rodiče získal. Domov, jídlo i oblečení nyní má díky rodině Svobodové ze Soběšovic. 

Díky neznámému dárci máme také příspěvek na Inocentovo vzdělání, kdo by se rovněž rád na vzdělání podílel, může zde:  https://www.darujme.cz/projekt/1202415

Inocent pochází z Utengule, jeho rodiče zemřeli na AIDS. Do Centra v Mahangu přišel v roce 2013.

10 000 Kč/rok, VS: 2272 - domov, strava, ošacení, hygiena, zdraví - děkujeme rodině Svobodové ze Soběšovic

15 000 Kč/rok, VS: 227272 - školné a další školní výdaje - podporu stále hledáme

O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ - 2018/2019
Inocent letos nastoupil do nejdůležitějšího ročníku a zároveň posledního ročníku základní školy. Letos se rozhodne, zda bude pokračovat dál na střední školu. Angličtina není jeho nejsilnější stránka, a právě v angličtině se všechny předměty na střední škole vyučují. Kromě toho, že Inocent dobře a rád tancuje, tak také rád pronáší vtipné poznámky, kterým sice nerozumíme, ale děcka se smějí, až se za břicho popadají. Někdy rád lumpačí, ale lumpárny vynahrazuje ochotnou pomocí v kuchyni.  Stále si přeje být biskupem. 

O sirotkovi  - 2017/2018
Inocent si stále přeje být biskupem a tak v kostele dělá ministranta. Všichni ale tušíme, že to nebude jeho cesta. Je rošťák a občas má chuť někde něco ukrást, ale vždycky to vrátí. Všechny v sirotčinci umí zaručeně rozesmát, protože je to rozený komediant. Spolu s Imanuelem se po celý loňský rok staral o stůl pro dospělé, pomáhal servírovat jídlo a když bylo potřeba i pomýt nádobí. Šlo jim to skvěle. Před pár měsíci zasadil strom ze semínka, ale uvidíme, jestli u péče o něj vydrží - trochu se mu začíná ztrácet v plevelu. 

Inosent chodí do páté třídy. Moc bych ho přála každému učiteli dramaťáku do skupiny. Nedávno při chystání uvítaní a poděkování jedné z řádových sester za dlouhodobou podporu fungování sirotčince vystřihl uprostřed lépe nebo hůře připravených tanců a zpěvů dokonalé číslo šamana, a to včetně kostýmu -hadru kolem trenek! ... z blogu naší dobrovolnice Marie(2017)

 O sirotkovi 2013

Když jsme se s Magodou a Francisem setkali na naší misi, ve vesnici kde žili, bylo to téměř jako náhoda. Tento rodinný případ zapomněli úřednici zahrnout do svých seznamů. Kluci u prvního setkání byli naprosto nesmělí. Ne, nesmělí není to pravé slovo, byli doslova zasekaní. Téměř nekomunikovali. Jejich stará babička si s nimi nevěděla rady, jednak je bylo těžké živit, jednak odmítali chodit do školy. Působili zanedbaně, ani ne co do vzhledové stránky, ale spíš duševní.