Samuelova matka porodila v nemocnici a dítě si odnesla domů. Pak ale nastaly komplikace. Do nemocnice se se Samem vrátila, ale odešla už bez něj. Nikdo ji nebyl schopen vypátrat, a tak se Sam ocitnul v sirotčinci v Igogwe. Když už pak vyrostl z věkové kategorie dětí sirotčince Igogwe (je to sirotčinec pro děti asi do 4 let), nalezl místo opatrování na nedaleké faře. Naštěstí zde netrpěl fyzickým nedostatkem. Jeden by možná řekl, že měl vše co potřeboval, protože se mezi dětmi v Centru v Mahangu chová trochu oprskle. To může být, ale pouhý obranný systém "nováčka", se kterým se zde u dětí občas potýkáme, obzvláště když k nám přijdou z města. Co se ale Samovi rozhodně nedostávalo to bylo potřebné vzdělání a dozor nad ním. V Mahangu nastoupil do 3. třídy, i když by již měl být ve čtvrté. Opravdu má co dohánět, vč. čtení a psaní. Zatím nemá v sirotčinci žádnou povinnost, ale brzy ji dostane. Hezké je, že jako jedno z mála dětí občas pohladí místní kočku. S dětmi se musí sžít, pochopit fungování sirotčince, ale ke zvířatům má našlápnuto hezky.
--------
ASANTE
Děkujeme za podporu paní Evě z Ostravy (VS: 222131)
--------
O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ (2024)
Samuel letos nastoupil do 6. (předposledního) ročníku základní školy. Výsledky ve škole nemá špatné (prospěchově je 11. ve třídě s celkem cca 60 žáky).
Samuel je opravdu skvělý kluk. Je velmi přátelský a pozorný, řekla bych empatický. Rád se kamarádí s dobrovolníky, přestože mu angličtina vůbec nejde. Často ho člověk vidí v kuchyni, myslím, že vařit ho baví a taky starat se o sklad se zásobami, je v tom dobrý. Pomáhal mi, když jsem dětem vařila zeleninovou polévku. Byla to hrozná dřina – asi 15 l polévky jsme vařili na ohni.
Když je neděle, tak si s dětmi hraji. Samuel má rád pexeso. Rád kreslí a jde mu poměrně dobře skládat puzzle.