U všech škol v projektu Pomoc školám vždy děláme dvě návštěvy. Na první návštěvě jsme přinášeli dotaci a schvalovali rozpočet a na druhé návštěvě kontrolujeme, jak škola odvedla svou práci. Za půlkou ledna jsme objeli 16 škol a po třech týdnech jsme se do nich vrátili a naše kolečko druhých návštěv se nyní pomalu chýlí ke konci.

Dnes vyrážíme do Ilungu a Ngole, do našich nejvýše položených škol 2150 – 2250 m n. m. Auto nebereme, protože k jedné škol se dostat autem v období dešťů nejde. To ještě netušíme, že tentokrát se tam nedostaneme ani na motorce.

Tahle cesta mi asi jako jediná vždy nahání trochu hrůzu. Ve skutečnosti nevadí, že kluci, co tu řídí motorky nemají řidičák, ale vadí, když narazíme na někoho, kdo daný terén moc nezná. Nejde o provoz ani o strmost či nepřehledné zatáčky. Jde o zvláštní typ půdy a ta, když trochu zmokne je velmi zrádná. V kombinaci s prudkým svahem a výmoly, je vražedná. V duchu se modlím, mezitím, co můj řidič se křižuje cestou několikrát. Obvykle se v těchto místech křižují i zkušení řidiči, nicméně od první chvíle, co jsem dnes sedla na motorku, jsem věděla, že ten můj mezi ty top nepatří. A taky, že mne vyklopil. Naštěstí v téměř nulové rychlosti.

Čím déle do Tanzanie jezdím, tím více mě baví tuto zemi a zdejší zvyklosti poznávat, tolik toho je tady jiné a i po 15 letech, mě některé situace nepřestávají překvapovat. Kdyby se na ně člověk díval jen českou/evropskou optikou, mohlo by se spoustu věcí jevit jako divné. Trénuji se v tom, abych zaujala pozici laskavého pozorovatele. Někoho, kdo věci nesoudí na první dobrou, ale snaží se je pochopit do hloubky.

______

Kopáči

Cestou do školy Ngole, tam, kam nás ani ta motorka nebyla schopná vzít, vidíme zástupy lidí s motykami. Nejdřív mě napadne, že jdou společně na pole, ale za druhou zatáčkou vidím, že  kopou přímo na cestě. Celá vesnice se sešla, aby nakypřila cestu a udělala ji sjízdnější pomocí odvodňovacích rýh. Pochybuji, že to pomůže. Koordinator David pochybuje taky, ale dodává: „Třeba s tím mají dobrou zkušenost“.

 ______

Anastazia                                                                                          

Dívka jménem Anastázia má miminko s mladým mužem Tvalou. Protože je poměrně mladou maminkou, rozhodla jsme se ji pozvat na seminář pro mladé matky, který pomáháme organizovat jedné akční skupině z města Mbeya, které není lhostejný život různých „rizikových“ skupin. David mě upozornil na to, že nemohu pozvat Anastazii napřímo, ale musím se zeptat její tchýně, u které žije. To mě překvapilo. Když už by se měla o účasti na semináři s někým domluvit, tipla bych si, že to bude spíš manžel. Nakonec to dopadlo tak, že matka tchyně navrhla, aby o tom rozhodl tchán Anastazie. Odhaduji, že je to specifikum muslimské kultury.

 ______

Chci konečně rozumět

Jak tak v těch školách sedíme a probíráme využití darů, vyplnění formulářů, bavíme se také o problémech, které školu tíží. Je to stav školy, situace chudých dětí, nedostatek učitelů apod. Je prostor probrat i běžné věci života dané oblasti. Každá oblast má jiné přírodní a podnebné podmínky, a to je velmi poučné. Se zájmem ty hovory poslouchám, ale protože probíhají ve svahilštině, chytám jen jednotlivá slova a kontext odhaduji. Vždycky si hodně fandím, že rozumím, ale David mě vyvede rychle z omylu. Posledně jsem slyšela větu: „Obama je nejlepší, akorát potřebuje hodně hnojiva.“  Tady jsem pochybovala o správnosti i já. Když jsem požádala, aby mi to objasnili, říkali, že probírají hybridní odrůdy brambor, které se ve vesnici pěstují. Oblast škol Ilungu a Ngole je bramborová.

 

______

Školy Ilungu a Ngole

Z obou škol Ilungu a Ngole odjíždíme spokojeni. Patří mezi téměř úplné nováčky, ale přistupují ke všemu zodpovědně.

Ve škole Ilungu jsme původně chtěli pomoci rozjet vaření, ale ukázalo se, že ho v průběhu loňského roku rozjeli sami na doporučení tanzanské vlády. My jsme se tedy mohli pustit do něčeho, co sami nezvládají – pokročit na stavbě nových tříd. Dovoz materiálu je tady tak drahý, že bez naší pomoci by tu stavbu budovali mnoho let. A i s naší pomocí to rok dva potrvá.

 

 

Ngole revitalizuje jednu budovu starých tříd. Bylo potřeba dozdít přepážky mezi třídami, vybudovat verandu, aby děti mohly přejít mezi třídami suchou nohou a dodělat omítky.


_______

Ngole a Ilungu patří mezi ty šťastné školy, které své partnery mají. Ale máme tu Malambu, Iduyu, Nsongwe, které čekají na to až jim pomůžeme nahodit motor rozvoje. Projekt „Pomoc školám“ spojuje české dárce, místní školu a místní vesnici do jedné úžasné spolupráce pro dobro dětí.

--- Malamba - Škola, kde paní ředitelka nevzala nohy na ramena

--- Pomoc školám – obecná podpora

 

Autorka článku: Míša Gongolová