Momentálně je v Centru pro sirotky 20 dětí, dalších 11 odjelo na internátní střední školy, protože asi před měsícem začal nový školní rok.

Děti na internátních školách se věnují z 90% času studiu, to je velká výhoda internátních škol, kam zatím posíláme jen středoškoláky, ale existují i základní internátní školy. Internátní podoba škol je velmi oblíbená, ale nemohou si je dovolit všichni.

Děti, které zůstávají celoročně v Centru, chodí do základní školy Mahango. Velkou nevýhodou této školy je, že se tam nevaří. Přestože jsme se snažili projekt vaření podpořit a rozjet, doposud se to nepodařilo a selhávalo to na nedůslednosti rodičů v příspěvcích na plat kuchařky a ve sbírce potravin. Bez vaření ve škole se školní den protáhne o dvě hodiny, protože děti dostanou možnost odejít na oběd domů. Děti, které to mají ale 2 km a dál, většinou domů nechtějí, protože je cesta v žhavém poledne příliš unaví. To je i případ dětí z Centra. Už jsme vymýšleli spoustu způsobů, jak jídlo dostat k nim, ale zatím se nic neuchytilo. Dětem je totiž trapné jíst před ostatními dětmi, kterým jídlo nikdo nepřiveze.

První se ze školy vrací malá Scola, sestra Simoniho, pak kolem jedné přichází Simoni, pak dlouho nikdo a až kolem páté a někdy i později přicházejí ročníky starší. Děti se nají, převléknou z uniforem a v době sezóny pěstování (prosinec – únor) jdou na pole nebo vykonat svojí denní službu, která na ně připadá. Může to být pomoc v kuchyni, nasbírání trávy pro zvířata, krmení drůbeže, pletí v zeleninové zahrádce apod. Večer před večeří mají některé děti hodinu angličtiny (střídají se po skupinách dle věku)

 

A co volný čas?

Přes týden skoro žádný není, ale alespoň neděle – ta je vždy bez práce. To je prostor pro aktivity. Nejoblíbenější je asi fotbal, ale balon není vždy. Pak prvenství v zábavě drží pexeso, kreslení či malování vodovkami nebo skákání přes švihadlo. Každá nová zábava, kterou dobrovolník doveze musí o oblíbenost bojovat😊. Tedy až na hry na tabletu – ty byly také oblíbené hned. Ale nejde o žádné slaboduché formy zábavy, ale o procvičování mysli. Tablet, který nám darovala firma Applifting má v sobě díky dobrovolníka Matouše samé zajímavé aktivity – na porcvičování paměti, na taktické uvažování nebo na angličtinu.

 

Co děti letos ochutnaly poprvé?

Teď někdo možná čeká výčet nějakých dobrot dovezených z Česka, ale nic z toho. Děti poprvé viděly a ochutnaly jedno tanzanské ovoce, a to jackfruit. Chutnal jim moc. Já jsem zjistila, že jsem na něj bohužel alergická. Začne mě po něm lechtat a škrabat v puse.

....ano, to je Ayubu. Tenhle velký kluk už se taky snaží postavit na vlastní nohy, ale není to lehké. Pořídil si pozemek, po první úrodě rýže na pronajatém políčku si postavil základy a zahájil hrubou stavbu. Tento rok má také pronajaté pole a doufá, že se mu podaří opět po sklizni pokročit na stavbě. V mezi čase, vypomáhá v mlynici, která přináleží k sirotčinci, za stravu a nocleh a symbolický plat.

Autor:
Míša Gongolová