Začíná nám týden, který jsme se rozhodli s Davidem zasvětit návštěvám rodin na okraji společnosti. Rodinám s jedním živitelem, nejčastěji mámou či babičkou. Rodinám, kde chybí skoro vše a ani se moc neblýská na lepší časy.

Kdybychom se pohybovali jen v rodinách a projektech, které už mají naši dlouhodobou podporu, mohlo by se zdát, že svět je víceméně v pořádku. V rozjetých projektech jdou věci podle plánu. Rodiny, které podporujeme posílají děti do školy a mají co do žaludku. Je nutné podívat se ještě dál...

Tentokrát nahlížíme do rodin ve městech. Koordinátor David potkává dennodenně děti postávající na ulicích. Je jasné, že by měly být ve škole, ale nejsou. Některé z nich ho zavedou k sobě "domů", za jiné přijdou prosit jejich zoufalé matky. David to monitoruje, ale s pomocí vyčkává na můj příjezd, abychom do jejich situace nahlédli dvojím pohledem.

Je pondělí, nad Mbeyou zapadá slunce a my se vydáváme na první návštěvu. Přicházíme k malému domečku, který nemá víc než 12 m2. Žije tu máma a 3 děti. Otec alkoholik, který je mlátil. Máma sebrala sílu a vzala děti daleko. Živořili předtím, živoří nadále… Ona se snaží plést košíky z plastových popruhů, vlastně dělá solidní upcycling. Ale stěží ji zůstávají peníze, aby mohla kontinuálně nakupovat materiál. Ono, když volíte mezi jídlem pro děti a pokračováním nejistého byznysu a rozhodujte se s prázdným žaludkem, nedá se ji vlastně nic vyčítat.

Přibíhá k nám její nejmladší syn Kris. Má široký úsměv na tváří a objímá nejprve Davida, ale pak hned i mě. Ještě nikdy za ta léta, co tu jezdím se mi nestalo, že by mě objalo cizí dítě, které mě vidí poprvé v životě. Starší Jackson je rezervovanější. Shánějí nejstarší sestru Lidii. Matka nám vypráví jejích příběh a ukazuje, jak plete plastové košíky. Domek je  ponurý, trocha světla proniká pootevřenými dveřmi. Sedím na jedné jediné židličce v domě, je vysoká asi 10 cm a je ze dřeva. Ostatní sedí na kýblech. Za závěsem hádám je něco jako ložnice, není vhodné chtít nakouknout, ale vím jistě, že 4 postele bych tam neviděla. Davida zajímá více stav střechy a odhaduje správně, že když prší, tak sem teče. Proto asi tolik těch kýblů v místnosti.

Přibíhá Lidie, má překvapivě hrubý hlas – kdyby žila v Evropě, možná by se stala známou zpěvačkou. Působí starší, buď hlasem a nebo tím, že má na sobě šaty po mámě.

Jak můžeme této rodině pomoc?

 . Zajistit, aby děti chodily do školy – uniforma, boty, pomůcky, poplatky

. Zajistit, aby ve škole dostali jídlo, pokud to škola umožňuje

. Hygienický balíček 2-4x ročně

. Cukr a olej 2x ročně

. Pomoc rozjet malý pouliční prodej – nejčastější forma obživy ve městě (dotace na první materiál, pomoc s vedením účtů)

Rychlou pomoc lze poslat zde: https://www.darujme.cz/projekt/1207601 

Ale pokud víte, že je to právě Kris nebo Jackson nebo Lidia, které byste chtěli dlouhodobě podporovat Rodičovstvím na dálku, ozvěte se nám …. kontakt@bezmamy.cz

Potřebná částka na rok: 7000 Kč po dobu základní školy ( Lidia 2 roky, Jackson 3 roky, Kris 5 let). Od střední školy 10 000 Kč 


Nejstarší Lydie má 13 let. Netouží stát se zpěvačkou. Až bude starší chce pomáhat mámě. Už teď umí plést košíky jako ona.

 

Jackson má 11 a je plachý kluk. Baví ho fotbal a chtěl by se stát inženýrem životního prostředí nebo pilotem.

 

Kris má 8 a je to smíšek. Rád tancuje a hraje na buben. Taky fandí fotbalu. Jeho nejoblíbenější barva je růžová. Děti v jeho věku neumí ani tuto barvu poznat, on ano.

 

 

 Autorka článku: Míša Gongolová

Autor:
Míša Gongolová